úterý 5. ledna 2016

Viaje a España 2015: První doteky krásné Barcelony (Den 3)

Po strastiplné a únavné cestě si užíváme první ráno v Barceloně. Situace je o to optimističtější, že na hostelu dostáváme snídani. Vůbec jsem s tím nepočítal. Od rezervace uplynul už nějaký ten čas, na snídani jsme dávno zapomněli. Je to milé překvapení a jen to přispívá k už tak dobré náladě. Vše nám hraje do karet. Máme zaparkované auto, máme ubytování, máme plná břicha, je nádherné ráno. Barcelona nás čeká.

Kam směřují naše první kroky? To jako vážně? První kroky nás, fanatických fanoušků Čtvrtníčkova "Ivánku, kamaráde", přece nemohou vést jinam než na Camp Nou, fotbalový svatostánek, kde si to šolíchaj kucí vopálení. Z hostelu Alberguinn je to navíc kousek. Zvládáme to během čtvrt hodinky pěšky a to ještě cestou stihneme nakouknout do jednoho futuristického kostela. Návštěva Camp Nou rozhodně stojí za to. Mají tam připravenou takovou prohlídkovou trasu. Provedou vás sálem s expozicí věnovanou historii a úspěchům FCB, vezmou vás do šaten pro hosty, k trávníku, na ochozy, ale třeba i do komentátorských kukaní. Jako ochutnávku přikládám pár fotek.

 Camp Nou Experience (Foto: Tomáš).
 
Šatna pro hosty (Foto: Tomáš).

Místní kaple (Foto: Tomáš).

Nějak takhle bychom asi slavili gól (Foto: Tomáš).

Camp Nou v celé své kráse z komentátorských kukaní (Foto: Tomáš).

Co ještě si člověk vybaví, řekne-li se slovo Barcelona? Určitě slavný Gaudího chrám Sagrada Familia. Po výborném obědě na střeše nákupního centra Arenas na Placa d'Espanya cítíme dostatek sil pro vyřešení problému, jak se tam dostat. Jelikož je to docela daleko a nám se už nechce chodit, padá volba na metro. Systém metra je sám o sobě velmi jednoduchý, jako už konečně všude na světě. Menší potíže nám však činí nákup jízdenky. Nevíme, co si koupit, co vyjde nejlépe. Vypadáme přitom asi velmi zmateně, protože se nás po chvilce ujímá jedna slečna "s bordelem na ksichtě" (cit. Pulp Fiction) a díky ní nakonec kupujeme jízdenky pro deset jízd.

Na tomto místě bych se rád zmínil o kráse katalánských holek. Nedá se popřít a je podle mě způsobena především hloubkou jejich očí. V Barceloně jsme samozřejmě viděli holky hezké i méně hezké, většina z nich však měla nádherné a neuvěřitelně podmanivé oči. Takové ty, ve kterých se ztratíte a ještě jste za to rádi. Další věcí, kterou je třeba přičíst k dobru, je skutečnost, že je zde jen velmi málo lidí s vyloženou nadváhou. Opravdu! Je to natolik očividné, že jsme si toho všichni tři všimli více méně nezávisle na sobě.

La Sagrada Familia (Foto: Tomáš).

Ale vraťme se k chrámu Sagrada Familia. Toto největší a nejznámější Gaudího dílo je sice dosud ve stavbě, ale už teď je nádherné. Nevím, co je na tom pravdy, ale dokončení prý provázejí komplikace z důvodů, které by asi leckdo nečekal. Gaudí prý po sobě zanechal jen velmi málo plánů, takže v současnosti de facto nikdo neví, jak by měl chrám po dokončení v detailu vypadat. No nic, prohlídku jsem si každopádně užil. Bylo zajímavé sedět v kostele a poslouchat ty vrtačky, sbíječky a pěchovadla nebo co to bylo.

Strop chrámu vypadá, jako by se vznášel (Foto: autor).
 
Znáte vyznání víry v angličtině? (Foto: autor).

 Loď chrámu (Foto: autor).

Po návštěvě chrámu Sagrada Familia se pěšky vydáváme na Glories a odtud metrem do Barcelonety. Tato roztomilá čtvrť se nachází mezi přístavem a barcelonskými plážemi. Jsme už unavení, tak jdeme jen volným krokem a pomalu směřujeme k plážím. Chceme vidět moře. Zkusit, jak je teď v listopadu teplé. Mám-li to objektivně zhodnotit, musím říct, že by se koupat ještě dalo. Avšak už nic pro mě. Teplota vzduchu je fajn, dvacet stupňů a víc. Představa, že bych se namočil a pak čekal, až oschnu, mě však touhou nenaplňovala.

Je večer a my metrem odjíždíme na Placa de Sants a odtud pěšky domů na hostel. Cestou se však ještě stavujeme ve vedlejší ulici, abychom zkontrolovali auto. A ještě štěstí! Přicházíme zrovna v nejlepším, týpek si právě chystá řetězy, aby nám ho odtáhl. Parkujeme v placené zóně a ani o tom nevíme. Nakonec se nám ho sice podaří ukecat, ale musíme okamžitě zaplatit parkovné a to je pekelně drahé. Zítra to budeme muset nějak vyřešit, tady zůstat nemůžeme, to bychom se nedoplatili.

 Soumrak nad přístavem (Foto: Tomáš).

 Pláž (Foto: Tomáš).

...pokračování příště

Žádné komentáře:

Okomentovat