neděle 18. října 2015

Můj výlet do Norska

Od poslední služební cesty, o jejímž průběhu jsem zde (1 2 3) informoval, uplynulo už poměrně hodně vody. Ne, že bych na služebky přestal jezdit. Naopak, v mezičase jsem si stihl střihnout ještě jedno krátké Turecko, dvě Itálie a celou řadu tuzemských. Nějak ale nebyl čas si v klidu sednout a pár řádek napsat. Povinnosti spojené s rekonstrukcí bytu byly příliš vyčerpávající. Nyní je to však už s časem i energií lepší, proto se s vámi podělím o zážitky z mojí prozatím poslední pracovní cesty do Norska.

Co říct o pracovní stránce cesty? Ve zkratce: Před nějakým časem jsme do jedné nejmenované norské společnosti dodali menší zařízení na úpravu antracitu. Ze zkušeností z jeho provozu vyplynula potřeba dodatečné instalace vyhřívání. Do Norska jsme se tedy jeli především podívat, v jakém je stávající linka stavu a pobavit se o tom, jakým způsobem situaci po technické stránce vyřešit. Existuje totiž několik variant a v zájmu nás všech je samozřejmě zvolit tu nejoptimálnější. Dalším úkolem bylo prodiskutovat možnosti instalace další linky. Práce bylo tedy požehnaně, avšak zvládli jsme to jako správní inženýři z PSP, tedy přirozeně výborně :).

Snad nějaká soutěž ve stavbě soch z písku. Na ulicích Kristiansandu byly k vidění docela hezké kousky. To nejlepší však měly už za sebou (Foto: autor).

Dost bylo práce. Jaké bylo Norsko? Zajímavé, ale zajímavá byla už ta cesta na místo. Letěli jsme z Vídně s přestupem ve Stockholmu a Oslu, přičemž jsme oba dva přestupy museli zvládnout do hodiny. Nic, co by nás uklidňovalo. Zvlášť když jsme si museli v Oslu vyzvednout kufry a jít pak znovu na check in. Nakonec to však dopadlo dobře a do Kristiansandu jsme dorazili v pořádku. Ve Stockholmu jsme měli dokonce dost času na to, abychom si vyměnili pár NOKů a pouvažovali, jaký suvenýr koupit. Já jsem v tom měl jasno: "Jedině švédský hokejový dres." A když se kolega zeptal, proč proboha, lakonicky jsem odpověděl: "Abych měl co rituálně spálit, až nás ty hranaté hlavy na mistráku zase porazí."

Obhlížím konkurenční kuželový drtič. Nutno podotknout, že tento kousek je už pěkně stará rachotina (Foto: Z. S.).

 Rune nám předvádí, jak odebírají vzorky. Na norském týmu se mi líbila chuť dělat věci pořádně a neustálá touha se učit a chápat věci kolem sebe. Palec nahoru (Foto: Z. S.).

Počasí v Kristiansandu nás vlídně nepřivítalo. První dva dny sice nepršelo, avšak deset stupňů plus studený vítr od moře příliš nezahřeje. Na hotelových pokojích navíc netopili, takže jsem byl celý pobyt více méně vykosený. S tím topením na hotelu to bylo vůbec vtipné. Přes den tam byla zima jak v ledničce, ale s úderem deváté večerní začali topit na plné pecky. Chápete to? A nebyla to poslední věc, která mě trochu zklamala. Čekal jsem, že jestliže to tak funguje i v Turecku, tak naprosto všude v Evropě budou akceptovat platbu v hotovosti v eurech. Ne tak v Norsku.

Během odpoledne druhého dne jsme se navzdory silnému větru vydali projít podél pobřeží. Obešli jsme jeden menší poloostrov, na kterém jsme dokonce nalezli pár německých fortifikačních objektů ještě z dob války. Dokonce i nějaká výzbroj tam byla. Na tomto místě si nemohu postěžovat na stav našich ŘOPíků například v Jeseníkách. Zatímco u nás aby se člověk štítil podívat dovnitř, jaký je tam bordel, v Norsku bylo všechno čisté. Ne, že by bylo uvnitř hezky, ale bylo tam aspoň čisto.

Asi by mi nevadilo mít takovou loďku (Foto: autor).

Pohled na část přístavu (Foto: autor).

Moje maličkost a německé opevnění (Foto: Z. S.).

Všude byly bunkry...

 ... a palposty (Foto: autor).

Zvláštní kapitolou byly večeře. Během druhého dne se k nám připojil náš obchodní ředitel a jak už to bývá zvykem, dostali jsme milé pozvání na večeři. A jak už to bývá zvykem, nezůstalo jenom u večeře. Nebudu tady počítat, kolik jsme toho vypili. Bylo toho hodně a ráno mi bylo poněkud těžce. Oba dva večery ve společnosti norských kolegů však byly fajn.

Cesta zpět byla opět poznamenaná nekomfortním časem na přestup. Opět jsme letěli přes Oslo a Stockholm a tentokrát jsme to museli přeběhnout do půl hodiny. Měli jsme přitom obavy, jestli stihnou přesednout i naše kufry. Nebál jsem se ani tak, že by je ztratili, trapným nedopatřením jsem si však v kufru nechal všechny adaptéry a tím pádem mě moc netěšilo pomyšlení, že na ně budu muset nějaký ten den počkat. Nehledě na to, že jsem měl v kufru pracovní vybavení asi tak za šedesát tisíc. Naše obavy se bohužel naplnily. Zavazadla dorazila až o tři dny později, naštěstí v pořádku.

 Být ještě kluk, tak si na tom vydržím hrát celý den (Foto: Z. S.).

Já vlastně jsem ještě trošku kluk (Foto: Z. S.).

 Viděli jsme i ponorku (Foto: autor).

 Nádherné pobřeží. Škoda, že se tam dá koupat tak jeden den v roce (Foto: autor).

 Fotka čistě pro objektiv fotoaparátu, skrz tu zimu bych tam takhle nevydržel sedět ani pět minut (Foto: Z. S.).

Žádné komentáře:

Okomentovat