neděle 17. května 2015

Třipo střehy III

Zase mě napadlo pár maličkostí. Jsou to opět spíš takové blbosti, ale pobavily. Třeba pobaví i vás.

Minulý víkend jsme s Tomem běželi z Bystřice nahoru na Hostýn. Sice jsme ve dvou nejprudších úsecích museli přejít do chůze a nahoře jsem málem vrhnul, ale nakonec jsme to zvládli, což považuji za opravdu velký úspěch vzhledem k tomu, že skrz práci poslední dobou nic moc fyzického nedělám. Ale to není to hlavní. Když se mě pak jedna známá ptala, co mě to proboha napadlo běžet na takový krpál, vzpomněl jsem si na scénář jednoho slavného westernového filmu. Třeba si vzpomenete taky:

"Znal jsem jednoho chlápka v El Pasu. Ten se svlík' do naha a skočil do kaktusů. Taky jsem se ho ptal proč. A víte co odpověděl? ..... Zdál se mi to bejt dobrej nápad."


V hlavní roli Yul Brynner. Uhodnete film? (Zdroj: wikipedia.org)

A u citací zůstaneme. Četli jste slavné Tři mušketýry od Alexandre Dumas (jak to jenom skloňovat)? Jestli ne, vřele doporučuji, je to výborný dobrodružný román. Já jsem se s touto knihou utkal už poměrně dávno, mnohé věci si už nepamatuju a mnohé ne správně. Přesto mi v paměti utkvěly dvě hlášky, jejichž duchaplnost si dodnes připomínám:

Souvislosti už nevím. Střetů mezi mušketýry a kardinálovými gardisty bylo v průběhu celého děje požehnaně. V hlavě mi zůstal obrat, kterým jeden z mušketýrů (snad Athos) vyhrotil konflikt:

"V tom případě budeme mít tu čest se s vámi bít." Me gusta.

Druhá hláška pochází zcela určitě z druhého dílu. Mušketýři diskutují o jednom důležitém dopisu a padne přitom otázka, co by dělali, kdyby mezi ně teď přišel sám kardinál a dopis si od nich vyžádal. Aramis, držíc dopis v ruce, lakonicky odpověděl:

"Jednou rukou bych mu ho podal. A druhou bych ho proklál svým mečem." Me fuc*ing gusta.

Tři mušketýři (Ilustrace od Maurice Leloira, Zdroj: wikipedia.org)

Na čtvrtou hlášku jsem si vzpomněl na včerejších přerovských pivních slavnostech. Jako už poněkolikáté v poslední době, neměl jsem pramalou chuť kalit, ani se nějak nuceně bavit. Vlastně jsem tam šel spíš s pocitem: "Jo, tak pojďme někam ven, ať pořád jen nepracujem." Dopadlo to však tak, že jsem stejně seděl stranou s H. a později i s T. Bylo nutné řadu věcí prodiskutovat, jelikož jsme se delší dobu neviděli.

Ale pojďme přímo k meritu věci. Obrat, o který se s vámi chci podělit, pochází z pera norského spisovatele Jo Nesba mluvícího ústy jeho slavného detektiva Harryho Holea. Objevil se v knize Švábi. Na otázku týkající se jeho věku, odpověděl pětatřicetiletý Harry následovně:

"Říká se, že člověk je tak starý, jak se cítí. V tom případě je mi šedesát."


S H. se známe už dvacet let (Foto: Tomáš R.)

Žádné komentáře:

Okomentovat