úterý 24. března 2015

Jak jsem vybíral plastová okna

Jak jsem minule slíbil, dnes se budu věnovat problematice výběru plastových oken. Realizaci za sebou ještě nemám, ta přijde na řadu až v první polovině dubna a pak se o ní jistě podrobně zmíním. Už teď se však s vámi mohu podělit aspoň o faktory, na základě kterých jsem dodavatele plastových oken vybral. Jaké bylo zadání? Stručně: Výměna dvou dvoukřídlých oken o rozměrech 1470 x 1760 mm, včetně žaluzií, okenních sítí a parapetů, a dvou dvoukřídlých dveří o rozměrech 1470 x 2460 mm, včetně žaluzií. Poptával jsem také zednické zapravení a odvoz odpadu. To byla původní představa. Nakonec jsem ji po dohodě s dodavatelem mírně upravil, ale k tomu se ještě dostanu.

Čím začít? Myslel jsem si, že bude dobré si pro začátek udělat aspoň základní přehled o finanční náročnosti. Po hrubém zaměření rozměrů jsem se tedy jal obesílat přerovské okenářské firmy s žádostí o předběžnou cenovou kalkulaci. Výsledek mě docela překvapil. Ceny za dodávku oken a uvedený objem prací se pohybovaly od 39.000,- až po téměř 60.000,- Kč. Takové rozdíly jsem popravdě vůbec nečekal. Vezmu-li v úvahu, že se plastová okna vyrábí už nějaké to desetiletí a jedná se tedy o vcelku zavedenou technologii, předpokládal jsem, že se ceny příliš lišit nebudou.

Bylo mi samozřejmě jasné, že všechny společnosti nabídly své základní a nejjednodušší technické řešení, aby díky nízké ceně udělaly dobrý první dojem. Já jsem však ani o nic jiného zájem neměl. Hlavním důvodem výměny oken byl v mém případě především havarijní stav oken starých a nikoli snaha o úsporu na energiích za vytápění. V našem domě jsme si totiž už mnokrát ověřili, že čím víc tepla ušetříme, tím víc teplárna zdraží. Z účtů se nám tak v konečném důsledku protočí panenky vždycky, bez ohledu na to, máme-li v bytech teplo či zimu. A řešit svoji uhlíkovou stopu? Ty 4 km, co mě dělí od místa výkonu zaměstnání, každý den překonávám autem s dvoulitrovým motorem a spotřebou přes 9 l na 100 km. Za takových okolností by mi podobné ohledy přišly poněkud pokrytecké. Moje nároky na nová okna tak byly o to jednodušší: mechanická funkčnost a bezpečnost. Nehodlal jsem se honit za desetinovými redukcemi koeficientů prostupu tepla.

Stará okna už potřebují vyměnit (Foto: autor)

Cenové nabídky se tedy dost výrazně lišily. Jak z toho vybruslit? Začal jsem škrtnutím těch nejdražších a nejlevnějších. Neviděl jsem jediný důvod, proč si vybrat okna za 60.000,- Kč. Mnohé z těchto společností nabízely stejný profil jako společnosti o 13.000,- Kč levnější. Neumíte to vyrobit za míň? Vaše smůla. K oknům za 40.000,- jsem však už neměl důvěru. Kdo ví, v jaké číně to vyrábí. Trošku mě taky vyděsili někteří moji známí se svými zkazkami o pokroucených polských profilech. Nic takového zažít nechci.

Ze seznamu jsem vybral čtyři výrobce s nabídkami okolo 47.000,- Kč. S nimi jsem hodlal dále komunikovat. V prvé řadě jsem si chtěl nechat představit jejich technické řešení, byl jsem zvědav, čím se mě budou snažit přesvědčit. Ověřil jsem si jedinou věc, nabídky všech firem byly po technické stránce velice podobné. Předpokládal jsem to. Konkurence je v této branži docela vysoká a nikdo si zřejmě nemůže dovolit nějakou fíčuru nenabízet. Hlavními jazýčky na miskách vah tak měla být cena a reference známých.

Co se ceny týče, vzájemným přeposláním konkurenčních nabídek jsem se soutěžící společnosti pokusil dohnat k nějakým slevám. U většiny z nich se mi to podařilo, jakkoli slevy samozřejmě nebyly příliš výrazné. Avšak např. zástupce společnosti V-Okno na můj mail už vůbec nezareagoval. Nedostal jsem od něho už ani čárku. Bez váhání jsem je škrtl, zkušenosti mých sousedů tuto firmu stejně příliš nefavorizovaly. Stejně dopadlo Sulko. Navzdory mé jasně formulované poptávce mi do cenové kalkulace zapomněli zahrnout zednické zapravení.

V balíku tak zůstaly dvě firmy, Vekra a VPO Protivanov. Jakkoli jsem přitom Vekře nemohl vytknout vůbec nic, vzhledem k pozitivním referencím jsem se rozhodl pro VPO. A možná jsem udělal chybu. To se teprve dozvím.

Stará okna už potřebují vyměnit (Foto: autor)

Po výběru dodavatele bylo dalším krokem přesné zaměření okenních otvorů. Na návštěvu zaměřovacího technika jsem spěchal. Reálně hrozilo, že se opět podívám do Tanzánie. Chtěl jsem to mít do té doby vyřešené, aby se mohlo začít vyrábět. Po zaměření se také konečně zcela vyjasnil objem zakázky. Vzhledem k nedokončené fasádě domu jsem se rozhodl místo vnějších okenních parapetů nainstalovat pouze přechodové plechy a namísto toho vyměnit jeden vnitřní parapet k balkonovým dveřím. Rozhodl jsem se také, že si nechám "ošetřit vnitřní připojovací spáru". O co se jedná? Pokud jsem to dobře pochopil, tak tato úprava předchází navlhnutí montážní pěny podél obvodu oken a zabraňuje tak poklesu tepelně izolačních vlastností a vzniku plísní. A proč jsem si ošetření objednal pouze u interiéru? Problém s vlhkostí samozřejmě leží spíše uvnitř bytu než za jeho zdmi. Jsem sice zvyklý poměrně často větrat, avšak především v zimních měsících není podkročení rosného bodu na okenní konstrukci žádný velký problém. Pragmatičtějším důvodem pak byly finance. Ošetření obou připojovacích spár by mě už dostalo do nežádoucích cenových relací. Takto jsem skončil na rovných 50.000,- Kč, což bylo ještě přijatelné.

1 komentář:

  1. Ja som menil drevené okná za plastové okná a bolo to asi najhoršie čo som spravil.. Jednak sa mi zle zatvárajú, netesnia tak ako majú...

    OdpovědětVymazat