sobota 29. listopadu 2014

Krátká filozofická o materiálech

Nedávno jsem si se špetkou nostalgie zavzpomínal na tichou, nevyhlášenou, nepřiznanou a veskrze malichernou válku mezi jednotlivými výzkumnými skupinami na Ústavu chemie materiálu, Fakulty chemické VUT v Brně, mojí Alma mater studiorum. Čeho se týkala? No přece toho, čí materiál je lepší/perspektivnější/důležitější/dražší/whatever. V určitém pohledu jsou totiž vysokoškolští pedagogové a výzkumníci podobni dětem v předškolním věku. Ve školce si porovnávali koloběžky, teď si porovnávají ty svoje polyethyleny, hořčíky a cementy. Akorát že teď už vám to žádný z nich otevřeně nepřizná.

Historická pec pro výpal keramiky (Zdroj: wikipedia.org)

Dlužno podotknout, že jestliže mezi vědeckými pracovníky byla tato rivalita více méně skrytá, my studenti jsme dmýchali vášně poněkud intenzivněji. Dělat si srandu z kolegovy diplomové práce tak nějak patřilo k věci, zejména šlo-li o výzkum týkající se konkurenčního materiálu. Já jsem se tehdy zabýval lepením hliníkových slitin a nejednou jsem musel podstoupit rozhovor následujícího typu:

Tomáš A.: "Tak co? Už ti ty tvoje hliníky drží? Nebo se na to pořád stačí škaredě podívat, aby ti to prasklo?"
já: "No, popravdě to moc nedrží. Bodejť by to ale drželo, když je to lepidlo z nějakýho smradlavýho epoxidu."

Na jedné straně tedy stála skupina polymerníků, na druhé straně stála skupina silikátníků. A pak tam ovšem byla ještě malá skupina kovářů, do které jsem toho času patřil i já. Bylo to ve stylu všichni proti všem. Někteří svoji přislušnost ke smečce utvrzovali i v takových věcech, jako je volba materiálu dentálních náhrad. Můj kamarád Vlasta se jednou nechal slyšet, že do pusy teda jedině keramiku. Žádnej polymerní brajgl. A tak jsme si tam hezky žili, studovali a pracovali a bylo to vtipné. 

Vysoká pec pro výrobu surového železa (Foto: Peter Hofheinz v licenci CC)

A kdo měl tedy pravdu? Samozřejmě, že v konečném důsledku nikdo. Všechny materiály jsou pro společnost nezbytné. Přesto mě velmi zaujal názor docenta Ptáčka, o který se s vámi podělím, protože s ním souhlasím.

"První je keramika. Ta se vyrobí sama ze sebe. Člověk k tomu nepotřebuje nic jiného než hlínu a energii. Po keramice následuje ocel a další kovy. Železo se vyrábí ve vysoké peci a ta musí mít žáruvzdornou vyzdívku. Keramika je navíc potřebná i pro obrábění. No a teprve na konci řetězce stojí polymery. Pro jejich výrobu a zpracování budete vždycky potřebovat ocel."

Extrudér pro zpracování polymerů - moc pěkná hromádka železa, že? (Foto: wikipedia.org)

1 komentář:

  1. Dovolím si veřejně vystavit tvou radikální poznámku: "Polymery smrdí!" :-D Vždycky mě ta věta rozesměje, když si na ni vzpomenu.
    Tyto boje jsou skutečně malicherné a jsem ráda, že jsem toho ušetřena. Na druhou stranu, když člověk zasvětí kariéru, ne-li celý život, jedné oblasti, je asi logické, že se za svoje přesvědčení bude prát jako lev. Otázkou je, jestli potom tito lidé zbytečně neustrnou na jednom místě.

    OdpovědětVymazat