sobota 4. října 2014

Lžičky pro Elišku: Jak to celé dopadlo?

Před nedávnem jsem zde psal, že se moje kamarádka Eliška rozhodla strávit prázdniny v Keni, kde pomáhala v jednom nairobském slumu učit malé děti. Během svého pobytu v Africe uspořádala sbírku na nákup základního hygienického vybavení pro slumovou školu, ke kterému patří i příbory a podobné samozřejmosti. Slíbil jsem si, že se jí budu snažit v maximální možné míře pomoci, a ačkoli se mi nezadařilo, jak jsem původně plánoval, myslím, že spokojení můžeme být nakonec všichni.

Když jsme se s Eliškou na začátku jejího působení v Keni bavili po Skypu, svěřila se mi, že jednou z nejzásadnějších věcí, které v Kayaba school chybí a které je možné našimi omezenými prostředky zabezpečit, jsou právě lžičky. Děti totiž sice ve škole dostávaly každý den najíst, avšak musely své jídlo jíst rukama, což vzhledem k mizerným hygienickým podmínkám na místě nebylo úplně nejoptimálnější. Když tedy Eliška později oficiálně požádala o pomoc, první, co mě napadlo, bylo sehnat nějaké lžičky, zabalit je a poslat šupem do Keni.

Ilustrační obrázek (Zdroj: wikipedia.org)

Což o to, sehnat lžičky by nebyl až takový problém. I maloobchodní cena jedné polévkové lžíce by mně samotnému umožňovala nákup několika stovek kusů. Kdybych lžičky koupil přes Alibabu v Číně, mohli bychom se bavit o tisících. Problematickou se však ukázala otázka dopravy balíku do Nairobi. Vzhledem k cenám letecké přepravy se mohlo snadno stát, že bych za poštu zaplatil i čtyřikrát víc než byla skutečná cena zásilky. To se mi úplně nechtělo, ale ještě jsem to nevzdával. Kontaktoval jsem několik čínských výrobců. Za poptávku většího objemu zboží jsem požadoval dopravu do Keni zadarmo nebo se slevou. Jakkoli jsem to celé prezentoval jako dobročinnost, i zde jsem narazil. Nakonec jsem si tedy musel přiznat selhání a šupem do Keni poslal pouze peníze, ať tam Eliška udělá sama, co uzná za vhodné.

Později jsem zjistil, že to takto bylo vlastně nejlepší. Lžičky už koupila jedna Eliščina kolegyně a na ni samotnou nakonec zbývaly zajistit úplně jiné věci. Také díky příspěvkům řady lidí a organizací se jí podařilo opravdu hodně, za což jí patří můj respekt. Co všechno Eliška v Keni dokázala, se můžete podívat v následujícím videu:

Žádné komentáře:

Okomentovat