neděle 21. září 2014

Poděkování Ing. Martinu Zmrzlému, Ph.D.

Znění tohoto článku mám v hlavě už nějaký čas. Jeho sepsání jsem však podvědomě odkládal snad proto, abych někým nebyl nařčen, že si u šéfa přihřívám polívčičku. V tuto chvíli však už mezi mnou a dr. Zmrzlým není profesionální vztah typu "nadřízený - podřízený", mohu se tedy bez obav pustit do psaní. Pro mnohé čtenáře znalé poměrů na FCH VUT v Brně to asi bude překvapivé čtení, dr. Zmrzlý totiž patří spíše mezi kontroverzní akademické pracovníky této instituce a všeobecné oblíbenosti se jistě netěší. Píšu však dle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

S dr. Zmrzlým jsem měl poprvé tu čest ještě jako vypleskaný středoškolák, zájemce o studium na FCH. Kvůli nemoci jsem tehdy prováhal den otevřených dveří a nenapadlo mě nic lepšího než na děkanátu požádat o individuální prohlídku. Myslel jsem si tehdy, že mi napíšou něco ve smyslu: "Jo, můžeš přijít, klidně si to tady prohlídni a pak vypadni. :)" No, ale nakonec to dopadlo tak, že jsem skončil u dr. Zmrzlého a dr. Richtery v kanceláři, kde mi přes hodinu trpělivě odpovídal na moje dotazy. Také proto pro mě byla FCH nakonec prioritou číslo jedna, Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci jsem si nechával pouze jako zálohu. Dlužno podotknout, že vzhledem k pravděpodobnosti přijetí na chemické vysoké školy v těch letech to byla záloha naprosto zbytečná. Na FCH jsem byl přijat hned v prvním kole bez přijímacího řízení. Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Přes všechny věci, které mě na mojí alma mater rozčilovaly a rozčilují, musím přiznat, že jsem zde obdržel kvalitní vzdělání, poznal spoustu inteligentních, zajímavých a příjemných lidí, užil si i nějakou tu zábavu a v neposlední řadě z ní na prospěchových stipendiích vytřískal hezkých pár desítek tisíc:).

Pro nedostatek vhodných fotek přikládám několik obrázků z Konference AKI 2012 (Foto: Ing. Jakub Tkacz, Ph.D.)

Ale vraťme se k dr. Zmrzlému. Naše druhé střetnutí proběhlo v rámci zkoušky z Obecné a anorganické chemie I. Zde už nevystupoval jako ten milý profesor vysvětlující, jak to na fakultě chodí. Působil zde jako zabiják, který od zkoušky vyhazoval jako na běžícím páse. "Obecka" znamenala pro spoustu studentů prvního ročníku konečnou, v těch časech jsme totiž ještě byli kreditovým systémem nuceni ji zvládnout hned v prvním semestru. Spoustě lidí se to nepodařilo. Fakt, že jsem skóroval za A, proto považuji za jeden ze svých největších studijních úspěchů srovnatelný snad jen s áčky ze Zmeškyho Fyziky I nebo Omelkovy Fyzikály II.

Po úspěšném absolvování obecky jsem měl od dr. Zmrzlého na nějaký čas "pokoj". Nemohu však nevzpomenout ještě jeden moment, kdy se mi od něho dostalo pomoci. Při vypracování seminárky z předmětu Kompozitní materiály a jejich technologie jsem potřeboval zjistit a nějak rozumně ocitovat obvyklé mechanické vlastnosti oceli tř. 17.240. Šel jsem cestou nejmenšího odporu a "na drzo" jsem se mailem zeptal kompetentní osoby, dr. Zmrzlého, očekávaje odpověď ve stylu: "Mez kluzu: 200 MPa, pevnost: 600 MPa, Youngův modul: 250 GPa. Ocituj ČSN EN XY." Opak byl opět pravdou. Dostalo se mi nabídky širšího objasnění problematiky korozivzdorných ocelí, kterou jsem však z časových důvodů nevyužil.

Pro nedostatek vhodných fotek přikládám několik obrázků z Konference AKI 2012 (Foto: Ing. Jakub Tkacz, Ph.D.)

Druhým předmětem, který dr. Zmrzlý na FCH vedl, byly Kovové materiály. Je to jeden z mála předmětů, ze kterých si i po těch letech spoustu věcí pamatuji. Připsal bych to stylu, jakým dr. Zmrzlý vyučoval: vše podáváno v širším kontextu, minimum výjimek, interakce se studenty během přednášek. Spousta přednášek z nejrůznějších předmětů během celého studia byla vedena na zajímavá témata a já jsem u nich přesto spal. Zde spát nešlo, člověk nevěděl minuty, kdy bude tázán.

Dostáváme se pomalu do období, kdy dr. Zmrzlý začal přímo, zásadně a pozitivně ovlivňovat můj život. Nedlouho po dokončení bakalářského studia jsme od něho dostali hromadný e-mail týkající se možnosti odborné letní brigády ve společnosti IFE-CR a.s. v Modřicích. Přihlásil jsem se spíš mimochodem. Letní brigádu jsem sice hledal, ale o tuto příležitost jsem předpokládal vysoký zájem. S úspěchem jsem proto příliš nepočítal. Byl jsem však vybrán a tím začala moje jedenapůlletá modřická anabáze. Z letní brigády na DPP se to totiž zvrhlo na permanentně prodlužovanou DPČ. Byla to dobrá praxe. Technologické problémy v IFE později vedly k formulaci zadání mé diplomové práce. Do té doby jsem současně pracoval v IFE a řešil diplomku na téma směsných cementů pod dr. Opravilem. Z praktických důvodů jsem se však rozhodl cementy opustit a celou kapacitou se vrhnout na povrchovou úpravu hliníkových slitin. Vedoucím mé nově formulované diplomky byl samozřejmě dr. Zmrzlý, jediný odborník přes kovy na FCH. Její vypracování však nebyla procházka růžovým sadem. Všichni diplomanti dr. Zmrzlého byli v té době organizování do skupiny M-Phases. Pracovalo se intenzivně, jezdilo se po různých konferencích a mnohdy to bylo značně psychicky náročné. Často se nestíhalo, docela mi z toho tekly nervy. Spolužáci se nám navíc smáli. V době, kdy oni byli dávno na kolejích, případně někde po hospodách, jsme my ještě tvrdli v labce a zuřivě měřili. Zpětně si však říkám: vždycky je lepší něco dělat než nic nedělat a sedět někde v knajpě.

Pro nedostatek vhodných fotek přikládám několik obrázků z Konference AKI 2012 (Foto: Ing. Jakub Tkacz, Ph.D.)

Ke konci roku 2012 navíc začalo být čím dál jasnější, že budu muset z osobních důvodů začít pracovat na plný úvazek, škola neškola. Věřil jsem, že se mi magisterské studium podaří dokončit, chyběl mi už jenom půlrok, avšak bylo mi jasné, že se to neobejde bez problémů. Zaměstnáni jsem si našel doma v Přerově. Otázkou zůstávalo, jak dokončit diplomku, která byla spojena se spoustou laboratorní práce v Brně. Za dr. Zmrzlým jsem proto tehdy šel naplněn obavami. Zbytečnými. Nalezl jsem zde pochopení. Dohodli jsme se, že diplomku naměříme o sobotách v rámci mého i jeho (!!!) volného času. Možná někomu křivdím, ale na FCH nevím o nikom, kdo by byl ochoten kvůli studentově práci obětovat několik sobot.

Po magisterských státnicích jsem se rozhodl, že ještě zkusím jít na dálkový doktorát. Na tomto místě musím přiznat, že jestliže jsem do té doby patřil mezi ty svědomitější studenty, jako doktorand jsem se po celou dobu až dosud projevoval jako vyložený flákač. Dílem to bylo způsobeno pracovními povinnostmi v zaměstnání a dílem také mojí studijní motivační krizí. Nebyl to dobrý rok a zcela v duchu rčení "na posraného i hajzl spadne" byl navíc zakončen osobními problémy, které mi doslova zatřepaly se životem. Říká se, že v nouzi poznáš přítele. Je-li to pravda, pak mi dal Bůh opravdu mnoho dobrých přátel (jejich neúplný výčet naleznete zde:), všichni mě během posledních dvou měsíců nějakým způsobem podrželi. Ve světle tohoto článku snad nikoho nepřekvapí, že mezi nimi naleznete i dr. Zmrzlého. Pomohl mi znovu najít motivaci k práci, jakkoli už není spojena s výzkumem, a především si uvědomit, že já jsem ten normální a že ani v dnešní době není láska, věrnost a odpovědnost za druhého zas tak mimo mísu.

Proto bych chtěl tímto Ing. Martinu Zmrzlému, Ph.D. poděkovat. Nebylo to vždy lehké, vyskytly se samozřejmě i méně veselé chvíle. Avšak během těch bezmála sedmi let, co se známe, toho pro mou osobu stihl učinit mnoho. Neobdržel za to vůbec nic. Nepřestávám proto doufat, že jednou dostanu příležitost mu jeho laskavost stejnou mincí oplatit. 

Žádné komentáře:

Okomentovat