pátek 8. srpna 2014

Via Italia 2014: Začíná mě obtěžovat přemýšlet (Den 7)

Poslední den naší dovolené a tím i poslední díl seriálu Via Italia 2014 je před námi. Je cca 5:30, nacházíme se na dálničním odpočívadle nedaleko Klagenfurtu a je nám docela kosa. Vyspaní jsme však dobře, tak na co čekat? Vzhůru na Bratislavu!

Kdopak by se vlka bál? Leckdo! Vlk je největší nepřítel a zvlášť pro cestovatele. Tuto skutečnost je třeba mít neustále na paměti a také podle ní jednat. My jsme si nebezpečí uvědomovali, avšak přes všechna preventivní opatření byla bilance našeho boje s vlčí smečkou v průběhu cesty po Itálii spíše rozpačitá. Opírali jsme se především o hotelové koupelny, kde byl funkční bidet zpravidla obsažen v základní výbavě. Díky nim jsme se nemuseli uchýlit k tak razantním opatřením jako např. k ošetření Septonexem, které mám v živé paměti z chřibského čundru s H. a J. Tehdy jsem myslel, že vyletím z kůže. Parné počasí Itálie však bohužel stálo na straně vlků, a tak jsme byli velmi brzy po zahájení naší dovolené zatlačeni do defenzívy.

Bratislavský hrad (Foto: Tomáš R.)

V tuto chvíli sedíme na benzínce, srkáme kafe, tlačíme čerstvé croissanty, dělíme se o své zkušenosti s mýcením vlků a vymýšlíme technický scénář reklamy na Imazol. Je nám hej, i když asi trochu smutno. Společné cestování nám bude chybět, zpět do Přerova se nikomu moc nechce. Bratislava je pouze slabou útěchou.

První, co nás v Bratislavě praští do očí, snad kromě krásného Mostu SNP, který nelze přehlédnout, je totální prázdno na ulicích. Dopravy málo, na chodnících prázdno. Po zkušenostech z Itálie nám to zde připomíná město po zombie apokalypse. Naprosto bez potíží parkujeme (!!!) asi 100 m od Bratislavského hradu (!!!!!) a zadarmo (!!!!!!!). To je vcelku příjemná změna. Hrad samotný, ač v době naší návštěvy není otevřen, stojí za podívání. Je hezky upravený, je tu čisto a v prvé řadě nabízí krásný výhled na západní břeh Dunaje, Petržalku a částečně i do Rakouska. V obchodu se suvenýry kupuji (jak jinak než) pohled a po krátké návštěvě pošty vyrážíme do centra najít nějakou chálku. Ráďovi pořád opakujeme, že si zde už musí dávat pozor na jazyk, aby přes něj nedostal. V Itálii hodně hřešil na to, že mu nikdo nerozumí, a teď si nemůže zvyknout na skutečnost, že už je skoro doma.

Bratislavský hrad (Foto: Tomáš R.)

Pohled na Dunaj a Petržalku z Hradu, vlevo je vidět Most SNP (Foto: Tomáš R.)

V restauraci na bratislavském centrálním náměstí potkáváme dva zajímavé lidi. Servírka je velice zajímavá vizuálně :D a později poznáváme, že je vcelku i příjemná. (Přemýšlím, že bych se přestěhoval do Bratislavy :D). Kuchař či snad majitel podniku se s námi také dává do řeči: "Odkiaľ ste, chlapci?" ... "Bol som na vojne v Přáslavicích. Na Libavé. To je blízko Přerova. Bolo to tam tvrdé, ale je tam krásne." ... "Tak sa majte. Šťastnú cestu." Byla to velmi příjemná a zároveň poslední setkání na naší dovolené. Kolem jedné hodiny zvedáme kotvy a odjíždíme směr Skalica, Strážnice, Uherské Hradiště, Hulín a Přerov.

Někde v Bratislavě (Foto: Tomáš R.)

Živá socha v Bratislavě (Foto: Tomáš R.)

Prožili jsme neuvěřitelný týden. Poznali jsme některé krásy Itálie, užili si horské dráhy v Gardalandu, koupali se v moři a v horských jezerech a komunikovali s domorodci. Nejcennější na tom všem však byl ten pocit "vypadnutí z Přerova". Celý týden po nás nikdo nic nechtěl, nikdo nám nevolal a hlavně, samotné prostředí nám nic nepřipomínalo. Ani práci, ani starosti, ani křivdy, ani bolesti. Byli jsme svobodní. Teď se však navracíme k Přerovu a ve mně postupně nabývá na síle jedna z nejprimitivnějších lidských emocí, zlost.

4 komentáře:

  1. Bylo to krátký, ale ty vzpomínky a zážitky nám nikdo nemůže vzít. Pokaždé, když si na něco hezkýho z toho týdne vzpomenu, tak mě to zahřeje u srdce. Vyvolá to ve mě sice i stesk, ten ovšem umocňuje sílu toho okamžiku, a já jsem šťastnej, že jsem to zažil.

    Jiříku, ty divochu. Tohle, co jsme zažili my, zažije jen málo lidí. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty krávo, ty vole.. No jistě.. :)

      Doufám, že to nebylo naposledy. Však na neděli máme v práci vsazenou sportku :D, tak jestli vyhrajem.... Pošlu Ti takový ty notičky, ať to můžeš zrežírovat :D.

      Vymazat
    2. Jasný. No nějak to ošéfujem. A jestli ne, tak už se z toho fakt pose*em. :D

      Vymazat
  2. Hoši, sice se zpožděním, ale přece sem to dočetl a srdce mi zaplesalo smutkem. Hnedka bych si to s váma zopakoval. Luxusní zážitek. Tomáš.

    OdpovědětVymazat