středa 6. srpna 2014

Via Italia 2014: Arrivederci (Den 6)

Poslední dobou jsem měl opět trochu méně času, proto se s šestým dílem mého krátkého cestopisu poněkud opožďuji. Omlouvám se. Jak už jsem zmínil, páteční ráno nás zastihuje v hostelu Cristina Dependance na Via Palestro v Římě. Čeká nás krásný den. Dnes chceme navštívit antické centrum, tedy Koloseum, Forum Romanum a Palatin, kde byl podle pověsti Řím založen.

Stejně je to zvláštní. Ve všech městech, co znám, se nejstarší jádro během plynoucího času postupně přebudovávalo, a teď tak tvoří směs různých architektonických stylů a atmosfér. Ne tak v Římě. I toto město samozřejmě má svoje žijící centrum, které je mimochodem velmi okouzlující. Nachází se však poněkud severněji od nejstarší zástavby a ta tak tvoří poměrně rozlehlý, stylově jednolitý a především neuvěřitelně klidný a tichý komplex.

Originální zabezpečení vozidla (Foto: Tomáš R.)

Budete-li chtít navštívit Koloseum a Forum Romanum, poradím vám jeden tríček. Jako téměř všude v Itálii i zde se na vstup do útrob památek stojí dlouhé fronty. Většina lidí však upřednostňuje Koloseum. Je zachovalejší a známější než ostatní stavby antického centra. U Kolosea proto můžete už v raních hodinách čekat klidně několik desítek minut. Je však možné poměrně elegantně předběhnout a nečekat na vstup ani minutu. Vtip je v tom, že vstupné do Kolosea je sdružené se vstupným na Forum a Palatin. Přišli jsme na to vlastně náhodou. Fronta do Kolosea nás odradila, řekli jsme si proto, že se podíváme aspoň na Forum. Zde jsme nestáli ani pět minut. Po prohlídce Palatinu a Fora jsme pak u Kolosea v klidu předběhli celý zástup, který už v tu chvíli musel znamenat čekání hodně přes hodinu, a dostali se dovnitř.

A jaké to tam vlastně je? Mě osobně se mnohem víc líbí Palatin a Forum. Koloseum je jistě krásná stavba, avšak vedlejší návrší nabízí řadu romantických zákoutí a architektonických detailů, které mě oslovily víc. Je zde také mnohem více prostoru. Turisté jsou zde opět rozptýleni na obrovské ploše, takže člověk může volně dýchat. Ale dost bylo řečí, nechám mluvit fotky, schválně jich se dávám o něco víc:

Pohled na Palatin a Forum Romanum směrem od Kolosea (Foto: Tomáš R.)

Konstantinův oblouk (Foto: Tomáš R.)

 Koloseum (Foto: Tomáš R.)

Detail Kolosea (Foto: Tomáš R.)

Titův oblouk (Foto: Tomáš R.)

Někde na Palatinu (Foto: Tomáš R.)

Pohled na Koloseum z vinice Barberini (Foto: kolemjdoucí)

Někde na Palatinu (Foto: Tomáš R.)

Někde na Palatinu (Foto: Tomáš R.)

Libová klenba, není-liž pravda (Foto: Tomáš R.)

Někde na Palatinu (Foto: Tomáš R.)

Pohled na Circus Maximus z Palatinu (Foto: Tomáš R.)

Někde poblíž Fora (Foto: Tomáš R.) 

Uvnitř Kolosea (Foto: kolemjdoucí)

Kolem druhé hodiny už míříme zpět na sever na Florencii, Bolognu, Padovu a Udine. Naše dovolená v Itálii tímto de facto končí, naše zážitky však nikoli. Ještě je, o čem vyprávět. Po zkušenostech s italskými silnicemi volíme dálnici a modlíme se, abychom na hranicích měli dost peněz na zaplacení mýta. Pobyty na hotelích a nákupy jídla a  benzínu  nafty řádně pustily žilou našim šrajtoflím a účtům, takže jsme vystaveni reálné hrozbě, že v Rakousku nebudeme mít, za co žrát. Opět se však snažíme na budoucnost nemyslet a užívat si poslední doteky slunné Itálie. Opět zpíváme a opět z toho vznikly nějaké nahrávky. Po vyslechnutí názoru kamarádky A., členky pěveckého sboru, na náš zpěv si však jejich zveřejnění už nedovoluji:).

Blížíme se k rakouským hranicím, je večer a nás tak zase čeká ta stará známá písnička. Kam na chálku, kde se osvěžit a kde hlavu složit. V italských Alpách narážíme na řadu míst, kde by přespat šlo, v tomto směru je to zde naprosto parádní. Zase je však ještě příliš brzy. Pokračujeme proto do dále, na výjezdu z Itálie platíme sprostých 57 éček za dálnici a doufáme, že něco nalezneme i zde v Rakousku. Mezi Villachem a Klagenfurtem je překrásné jezero Wörthersee s průzračnou a příjemně chladnou vodou. To je to správné pro naše unavená těla. Tradici přitom neporušujeme. Stejně jako v Jesolu nebo u Lago di Garda, také zde se s plavkami nezdržujeme, jakkoli není okolí zcela liduprosté. A já opět lituji, že se v té vodě nemůžů cachtat déle. Je to nirvána, neuvěřitelně osvěžující.

Je konec dalšího krásného dne. Poté, co jsme zahnali hlad patnácti cheeseburgery, usínáme na dálničním odpočívadle nedaleko Klagenfurtu. Ráďa zaslouží respekt a naši vděčnost za to, jak suverénně a bezpečně zvládl 800 km dlouhou trasu z Říma až sem a vůbec za to, jak nás celý týden vozil. Skutečnost, že přitom ještě relativně málo spal a že musel čelit anarchii italské dopravy, můj respekt ještě zvyšuje. Děkuji i za Toma.

1 komentář:

  1. Nemáte za co. Bez vás bych to dost možná nedal. Celá cesta byla týmová práce.
    Jen pro upřesnění, bylo to 900km. :)

    OdpovědětVymazat