úterý 29. července 2014

Via Italia 2014: Ty vole, tak to mi ho vyndej!!! (Den 3)

Na hotelu Montresor Tower v Bussolengu jsme se vyspali vskutku dorůžova. Na základě zkušeností z posledních dvou nocí jsme si jednomyslně schválili, že spaní venku v přírodě budeme prokládat spaním na hotelích, jakkoli nám bylo jasné, že tím zásadním způsobem odčerpáme svoje finance a budeme tak muset náš pobyt v Itálii zkrátit. Pocit sprchy a čisté postele je k nezaplacení. Obecně nemám problém s vlastním smradem, jsem-li na čundru někde v divočině. Mám-li se však pohybovat v civilizaci, chci být čistý, vyžehlený, učesaný a voňavý. Navíc, zejména Ráďa se jako řidič potřeboval aspoň občas pořádně vyspat. Teď se to podařilo nám všem. Do třetího dne vstupujeme plní energie, optimismu a dobré nálady. Čeká nás zábavní park Gardaland.

Gardaland

Jak už jsem zmínil v předchozím článku, na hotelu Montresor Tower získáváme vstupenky do Gardalandu za zvýhodněnou cenu. Když to tak počítám, musím říct, že se nám ten pobyt na hotelu opravdu vyplatil. Do Gardalandu jsme chtěli jet tak jako tak, díky hotelu jsme však na vstupném ušetřili dohromady 36 éček. No, neber to:).

Snídáme v příjemném olivovém hájku (Foto: Tomáš R.)

Vím, že se návštěva historického města a zábavního parku nedá srovnávat, jestliže nás však Benátky zklamaly, Gardaland pověst Itálie v našich očích opět podstatným způsobem vylepšuje. Je to přesně takové, jak jsme si to představovali a možná ještě o trochu lepší. Je tu krásně čisto a celý park je dotažený do naprostých detailů. Atrakce jsou navíc většinou skvělé, pouze o jediné musím s politováním říct, že nestojí za nic. Všechny ostatní bych si dal milerád znovu. Ale nepředbíhejme.

První atrakcí, kterou navštěvujeme, je Magic House. Říkáme si, že to bude asi jenom taková sranda pro děcka, a máme v podstatě pravdu. Přesto to však stojí za to. Později ještě mnohokrát poznáme, že zdání někdy klame a že i napohled nudné atrakce mohou skýtat skvělý zážitek. Magic House je rotující místnost, ve které navíc nezávisle rotují sedačky, obojí ve vodorovné ose. Po chvíli člověk neví, kde je. Přetížení, které na něho působí, naprosto neodpovídá jeho zdánlivé poloze.

Všechno nás teprve čeká (Foto: Radek Š.)

Raptor je hustěkrutopřísná horská dráha a tomu odpovídá i čekací doba 45 minut, která je snad nejvyšší za celý den. Co o tom říct? Ač mě po předvčerejším zpívání bolí hlasivky a nemůžu moc mluvit, při jízdě mám potřebu řvát. Nejhorší jsou okamžiky záporného přetížení zejména na začátku programu. Celý obsah břišní dutiny se člověku natlačí na bránici tak, že neví, čí je. Později se s Ráďou shodneme, že jsme oba měli v dalších částech jízdy potřebu uhýbat nohama před míjenými konstrukcemi. Asi ještě nejsme zvyklí.

Fakt, že zdání někdy klame, si opět ověřujeme na atrakci Spectacular 4D Adventure. Zezačátku si myslíme, že to bude nějaké pohodové čtyřidéčko, že se nám budou jen trochu třepat sedačky. Ve skutečnosti je to však docela úlet. Zde se musím zmínit o atrakci Ice Age, i když ji navštěvujeme až mnohem později. Typově jsou totiž tyto dvě atrakce příbuzné. Ice Age stojí za hovno. Čekáme na ni přes půl hodiny a odměnou nám je pouze úryvek z Doby ledové nevimkolik, který je navíc v italštině a s doprovodem naprosto nelogických a špatně synchronizovaných jakože4D vjemů. Naproti tomu u Spectacular 4D Adventure nám na plátně pouští drsnou ledovou horskou dráhu, která je podpořena velmi silnými simulovanými rázy. Palec nahoru.

Titanic se potápí, bárka jde ke dnu (Foto: Automat v Gardalandu)

Je čas na osvěžení. Colorado Boat je jediná vodní atrakce v Gardalandu, při které se opravdu pořádně namočíte. Sedím na čele loďky a celou dobu cítím: "Dyť to je v prdeli celý, ty vole. To je konec, ty vole. Titanic se potápí, bárka jde ke dnu, rozumíš, já jsem v prdeli, Milane." Colorado Boat je tak skvělá a osvěžující atrakce, že si ji na konci našeho pobytu v Gardalandu chceme dát znovu. Bohužel je i večer čekací doba dost dlouhá a tak dáváme přednost Top Spinu, respektive střílení o plyšovou Doňu Mimoňu.

Po sérii pohodovějších atrakcí si dáváme zase jednu ostřejší. U Sequoia Adventure zažívám intenzivní pocit, že mi tlakem praskne hlava. Není to nic rychlého, což je však snad ještě horší, než kdyby to byl nějaký šrumec. Takhle má člověk aspoň trochu času se pořádně vydeptat. Hned vedle je horská dráha Magic Mountain. Není to tak kruté jako Raptor a už vůbec ne jako Blue Tornado, na které se dostaneme až později. Tím spíš si to však můžeme pořádně užít. V mezičasech se dostáváme ještě na Ramsese a I Corsari. Opět jde o typově příbuzné atrakce a obě jsou libové. V obou případech projíždíme na vozíku podzemní dráhou a zatímco u pirátů se zase trochu namočíme, u Egypťanů si zastřílíme laserovými pistolemi na okolní terče.

Tlačíme kebab a hranolky. Později u Top Spinu si už nejsme vhodností této stravy tak jisti (Foto: Autor)

Kaffeetassen je vcelku obyčejný kolotoč. Trošku mi připomíná doby mého závodního tancování, zejména soutěžní valčík. To jsem se taky motal dokola jak maďar v kukuřici. Daleko víc se mi líbí atrakce Peter Pan. Je to sice v podstatě taky jenom kolotoč, při jízdě mi však aspoň vlaje košile, jako bych byl superhero. A to se počítá. Při čekání ve frontě na Top Spin se nám poprvé poněkud svírá žaludek. Probouzí se tam kebab, který jsme před malou chvíli svorně natlačili. Ze země vypadá tato atrakce vskutku děsivě, ve skutečnosti to však není až tak zlé. Obsah našich žaludků zůstává i tentokrát na svém místě.

Pomalu se blížíme k největšímu překvapení celého kurzu. Horská dráha Mammut opět vypadá poměrně neškodně. Podobně jaku u Magic Mountain zde nejde o to, jestli budeme blít nebo ne. Aspoň si to však můžeme pořádně užít. Mammut je navíc dlooooouuuuuhýýýýý. Několikrát si říkám: "Tak teď už bude konec." A ono vždycky příjde ještě jedno stoupání a další jízda. Z mamuta jsem tak příjemně překvapen, že si, domnívaje se, že nám v Itálii stejně nikdo nerozumí, neodpouštím jedno malé extempore. Je to trošku trapas:


Jestliže byl Raptor hustěkrutopřísná horská dráha, pak Blue Tornado je megahustěkrutopřísnědémonická horská dráha. Bezesporu jde o největší adrenalin v rámci celého Gardalandu. Vůbec nevím, čí jsem. Poslední dvě atrakce, které navštěvujeme jsou pak Jungle Rapids a Fuga da Atlantide. V porovnání s předchozími nášupárnami nám příjdou už trošku nudnější, přesto však v žádném případě nelitujeme.

Blue Tornado (Foto: Tomáš R.)

Cesta do Apenin

Gardaland tak máme za sebou a otázka zní, co dál. Na jedné z atrakcí, Flying Island, jsme měli příležitost se porozhlédnout po okolí. Nacházíme se prakticky přímo na břehu Lago di Garda, což nám napovídá, kde by bylo možné provést dnešní večerní hygienu. Celý den bylo totiž vedro a jsme opět zpocení jak uklízečky. Tomáš sice navrhuje mytí na benzínce, ale toto musím zavrhnout: "Ku*va, když mám půl kilometru od sebe jezero o rozloze mnoha desítek kilometrů čtverečních, tak se nebudu koupat na benzínce."

Lago di Garda (Foto: Tomáš R.)

Náš další cíl je proto najít nějaké vhodné místo, kde bychom se mohli svlažit. Po několika minutách jízdy severním směrem nacházíme v jednom menším městě takovou malou kolonádu, která vede přímo po břehu jezera. Zde by to šlo, počkáme-li na správnou příležitost, kdy v okolí nikdo nebude. Ano, opět do toho jdeme naostro a opět to není na nějakém odlehlém místě. Způsob našeho koupání se pomalu stává tradiční. Hlavu si s tím však nelámeme a za chvíli si už hovíme v chladné a krásně čisté vodě. Naskákali jsme tam jak Mitch Buchannon z Baywatch. Moc mě mrzí, že na to máme opět jenom chvilku. Kdyby to bylo na mě, cachtal bych se tam klidně hodinu. Bohužel však musíme zmizet, blíží se opět nějací lidé a my opravdu netoužíme po bližším seznámení s Polizií Municipale. Přesto se však cítíme osvěženi a nabiti energií na další cestu.

Po zkušenostech z noci strávené v kukuřičném poli u Benátek se rozhodujeme přesunout do hornaté oblasti mezi Bologní a Florencií. Florencii chceme navštívit zítra, bude proto fajn dostat se už dnes co nejblíže. Po cestě se chceme ještě někde stavit na chálku, nic vhodného však nenacházíme. Nakonec tedy skládáme hlavy na odpočívadle u jedné málo frekventované cesty. Je příjemných 18 °C. Jsme sice hladoví, ale rádi, že jsme aspoň našli solidní místo na spaní. Apeniny mezi Bologní a Florencií jsou totiž úplně jiné, než jsme čekali. Nejsou sice příliš hustě osídlené, téměř všude však člověk naráží na osamělé statky a budovy.

Žádné komentáře:

Okomentovat