neděle 13. července 2014

Lžičky pro Elišku

Zhruba před týdnem jsem dostal od života zase pěkně přes držku. Být po třech letech opět sám není vůbec jednoduché. Popravdě, bolí to jako ještě nikdy předtím. Pán Bůh zaplať za kamarády, kteří při mně stojí a pomáhají mi těžké období překonat. Bez nich by totiž bylo opravdu zle. Tímto chci poděkovat Vojtovi M., Tomášovi R., Honzovi K., Honzovi S. a Vlastovi B. Mé díky patří i Marušce D., Lucce P. a Danielce K. A nesmím zapomenout také na Ing. Martina Z. Ph.D. V momentě nouze mě nenechali padnout, nikdy jim to nezapomenu. Zvlášť bych chtěl však poděkovat Elišce S. Stála při mně, přestože se známe teprve krátce, a zároveň je také prvním člověkem, kterému mohu svým skromným způsobem jeho starost aspoň částečně oplatit.

Eliška je krásná, inteligentní a zároveň neskutečně statečná holka se srdcem na svém místě. V tuto chvíli už více než čtrnáct dní pomáhá učit malé děti v jednom keňském slumu navzdory nebezpečí a vlastnímu nepohodlí. Přestože nejsem ztotožněn s tzv. dědičným hříchem bílého muže a odmítám převzít odpovědnost za všechnu bídu světa jen proto, že jsem se narodil v oblasti s vysokou životní úrovní, před chudobou v rozvojových zemích a zejména před dětským utrpením se snažím oči nezavírat. Tím spíš obdivuji lidi, co se odhodlají i k něčemu víc než jen k občasnému příspěvku na účet UNICEFu. 

Ilustrační obrázek (Zdroj: wikipedia.org)

Děti ve škole, kde Eliška učí, žijí ve velmi špatných podmínkách bez dostatečného hygienického zázemí. Požádala mě proto, abych jí pomohl s šířením videa, kde prosí o finanční příspěvek mj. i na nákup lžiček, aby děti nemusely jíst své jídlo rukama (LINK NA VIDEO). Učiním tak skrz všechny kanály, které mám k dispozici. Ano, vy, co mě znáte lépe, můžete čekat i e-mail. Musel bych se však stydět, kdyby to mělo být všechno, co udělám. Pokusím se proto vlastními silami nějaké lžičky sehnat a přímo je poslat. Milá Eliško, pokud se mi zadaří, můžeš očekávat balík plný nerezi:).

Žádné komentáře:

Okomentovat