úterý 8. července 2014

10 základních věcí, které musí začínající tanečník vědět (6/10)

Předchozí tři díly mého seriálu pro začínající tanečníky jsem věnoval tréninkovému procesu v tanečním sportu (zde, zde a zde) a budu se mu věnovat i dnes. Je třeba říci pár slov ještě k volnému tréninku. Zároveň vás však chci ubezpečit, že dnes trénujeme naposledy. Další kapitoly se už budou týkat problematiky soutěží.

6. Volný trénink

Možná se teď ptáte, čím je tato metoda tak zvláštní, že si zaslouží vlastní díl. Je to jednoduché. Během seminářů, individuálních lekcí, pohybovek a practisů de facto děláte pouze to, co vám řekne trenér. Žádné další úskalí v tom není. Na volném tréninku jste však sami. Sami rozhodujete, čemu věnujete čas. Kdy, co a jak budete procvičovat. Snadno se vám může stát, že sklouznete k nějaké neefektivní činnosti, např. pouhému sjíždění sestav, čímž se samozřejmě připravíte o drahocenný čas a také o konkurenční výhodu oproti ostatním tanečníkům. Ti totiž v tu samou chvíli možná trénují efektivněji a na soutěži vás pak asi porazí.

Michal Drha & Klára Zámečníková (Foto: Archiv autora)

Takže jak to dělat, abychom čas určený pro volný trénink nepromrhali? Shrnu to do několika bodů:
  • Na tréninku mluvím pouze se svým partnerem a pouze k věci. Neřeším, jak bylo ve škole, co bylo na oběd, co mě čeká za zkoušky. Bude čas po tréninku! Neslepičím s kamarádkami u baru (zvlášť holky to mají ve zvyku). Bude čas po tréninku! A už vůbec nevnímám "dobře míněné rady" od frajírků, co na soutěžích dopadají o kolo lépe. Sami mají máslo na hlavě a nemají vám do toho, co kecat. Odpálkovat! Jediné, co vnímám jsem já sám, můj partner a můj trenér, pokud si vás všimne a chce vám něco říct. Já vím, je to těžké. Sám jsem se tím často neřídil. S partnerem se obvykle dobře znáte a máte si potřebu sdělovat novinky ze života. Zkuste to ale opravdu až po tréninku. Teď na to není čas.
  • Trénink beru vážně, až když jsem rozehřátý. Nebojím se ani tak, že byste se zranili. V začátečnickém tancování ani nejsou prvky, které by byly vyloženě nebezpečné pro vaše vazy a šlachy. Jde mi spíš o to, že studené svaly neposlouchají. V hlavě vím, co chci udělat, nervovou soustavou vysílám signály, svaly však neposlechnou. Před vlastním ostrým tréninkem si proto dávám čtvrt hodinky na skákání přes švihadlo, pár kliků/dřepů/whatever. Prostě se zahřívám. Samozřejmě můžete namítnout, že se zahřejete tancem. Dovolím si oponovat. Jak už jsem řekl, studené svaly vás nebudou poslouchat. Tancování vám nepůjde. Budete to kazit a bude vás to štvát. Možná vás to bude štvát tak moc, že si tím zničíte celý trénink. Dejte na mě, pár kliků ještě nikdy nikoho nezabilo. To mě vede k dalšímu bodu:
  • Začínám zvolna. Nemyslím tím zvolna, že bych jako málo makal. Myslím tím to, že v první minutě svého tréninku neočekávám vrcholný výkon. Sice jsem už zahřátý, ale tělo potřebuje také nějaký čas, aby si oživilo stereotypy. Začnu-li desetiminutovým rozcvičením, pak roztancování vezme minimálně dalších patnáct minut. Po půlhodině práce jsem pak už obvykle někde u vrcholu svých schopností a konečně začínám opravdu trénovat. Potom stačí jen málo. Není třeba dřít další hodiny a hodiny. Důležité je, že jsem se do toho dostal a teď už stačí procvičit jen jednu myšlenku. Přestože do jisté míry samozřejmě platí, že čím víc, tím líp, i půlhodinový trénink může mít smysl, je-li veden efektivně.
  • Věnuji se i mechanice. Spousta párů, "sjížděčů sestav", mechaniku vůbec neřeší. Časem na to doplatí. Pokud se však budete průběžně věnovat rozvíjení mechaniky, mnohonásobně se vám to vrátí. Postupně zjistíte, že vám jde tancování tak nějak samo a přirozeně. To bude vaše chvíle. "Sjižděči sestav" budou na soutěži dřít a makat, vy si s poloviční námahou vychutnáte vítězství. Proč zmiňuji mechaniku právě na tomto místě? Je to ideální činnost pro roztancování. Cvičení na mechaniku jsou zpravidla jednoduchá. Soustředíte se pouze na jeden pohyb. Ideální pro chvíli, kdy už máte připravené tělo, ale nejste ještě "naladěni na vrcholný výkon".
  • V jeden okamžik se soustředím pouze na jednu věc. Na volném tréninku se snažím procvičit myšlenky, které mi trenér předal na individuálce nebo semináři. Snažím se znovu dostat do toho pocitu. Během vedených lekcí však člověk zpravidla dostane pokynů víc. Neznamená to, že se musím zvládnout koncentrovat na všechny najednou. Dopadlo by to tak, že bych nic neudělal pořádně. Naopak, soustředím se pouze na jednu věc a o ostatní ať se starají moje stereotypy. Jakmile jsem s výsledkem spokojen, můžu se posunout dál. Na practise a soutěži se pak nesoustředím už na nic konkrétního. Co jsem si nezažil doteď, už nedoženu. Zde už pracuje pouze stereotyp. 
  • Trénuji i s partnerem a i na hudbu. Možná si teď poklepete na čelo, ale řada lidí si opravdu vystačí téměř sama. S partnerem tancují málo. Nevím proč, možná mají pocit, že jim to jde samotným lépe nebo že jim tam partner nějak zavazí. Je to samozřejmě krátkozraké. Pokud mi partner někde zavazí, musím to vyřešit. Na soutěži mi zázračně zavazet nepřestane. To samé platí i pro hudbu. Ve velkých klubech bývá často problém si uzurpovat aparaturu pro sebe, přesto se snažte tancovat i na hudbu a ne jen na počítání. Musíte si na to zvyknout, zvlášť jste-li začátečníci a máte třeba problém některé rytmy slyšet. Tancovat do hudby se naučí i člověk s totálním hudebním hluchem. Jediné, co musí, je to dostatečně naposlouchat. 
Jak vidíte, volný trénink nejde brát jen tak. Chce to trochu odpovědný přístup a nejen: "Hurá! Tančím!" Do vašich tréninků vám proto přeji mnoho odvahy, píle a také radosti. Děláme to přece hlavně pro tu radost.

Žádné komentáře:

Okomentovat