pátek 20. června 2014

Metodika hledání squattu v urbanizované krajině

Poznámka: V celém článku je pod slovem "squatt" myšleno jakékoli místo v obydlené oblasti, kde se dá bezpečně přečkat noc. Toto pojetí se poněkud vymyká obecnému významu tohoto slova, avšak pro nedostatek jiných vhodných termínů ho budu využívat.

Během své pouti na Velehrad jsem byl nucen jednu noc složit hlavu jen tak venku pod širákem. Bylo to plánované. Stan nemám a v nejbližší době ho ani kupovat nehodlám. Člověk s otevřenýma očima totiž při chůzi najde řadu míst, kde přespat. Nemluvím teď o volné přírodě, tam se dá strávit noc téměř všude a vůbec, o této problematice bylo napsáno už mnoho. Mám na mysli nocování v zastavěném prostoru. Zde, chce-li člověk přečkat noc nerušen, musí dodržovat několik pravidel plynoucích z aplikace zdravého selského rozumu.

Na začátku si ujasněme, co je naším cílem. Nechceme pouze přečkat noc. To by bylo příliš jednoduché, prostě bychom si sedli někam na zastávku a klimbali. V případě potřeby bychom byli permanentně připraveni vstát a odejít. My se však chceme vyspat dorůžova. Musíme nabrat síly na další celodenní pochod. Proto musíme najít místo, kde nás přes noc nebude nikdo rušit. Kdo by nás mohl vyhmátnout? Nepřítele si rozdělíme na několik skupin:
  • Policie ČR a Obecní policie
  • pejskaři (ráno i večer)
  • pařmeni vracející se z tahu
  • lidi spěchající do práce
  • náhodný narušitel

Tenhle borec se s tím nemaže! (Zdroj: Chris v licenci CC)

Asi je všem jasné, že od policie vzhledem k frekvenci jejich pochůzek přímé nebezpečí nehrozí. Jedinou reálnou šancí, že by vás objevili, je nějaký teplý bonz. Tím se dostáváme ke skupině nejnebezpečnější, pejskařům. Tito zpravidla chodí velmi pomalu a rozhlíží se přitom, šance že vás někde objeví je značná. Když se pak spojí pejskař a důchodce, bývalý pomocník VB, je oheň na střeše. Do půl hodiny můžete čekat návštěvu. Pak tu jsou opilci, u nichž sice není riziko prozrazení příliš velké, avšak když už se tak stane, je to konečná. Zpravidla nezbývá než si sbalit fidlátka a poohlédnout se někde jinde. Ožralému člověku se totiž sice poníží IQ v průměru o 50 %, avšak úměrně tomu se mu zvýší kuráž. Nenechá vás na pokoji. Pracovníků nastupujících na směnu se obávat nemusíte. Mají jasný cíl své cesty, šli tudy už mnohokrát, a tak se příliš nerozhlíží. Všimněte si, že většinou chodí rychle, v lehce shrbené pozici, ruce v kapsách a koukají pod nohy. I kdyby vás nakrásně objevili, nezapomeňte, že v šest začíná šichta. Nebudou se vámi zabývat. 

Řízení rizika se bude lišit v závislosti na operačním prostoru. Obecně lze říct, že ve městech je vhodných míst k přenocování více, což je však bohužel spojeno s vyšším rizikem. Pokud jste na vesnici, je po desáté a neležíte na zápraží místního výčepu, téměř jistě nikoho nepotkáte. Nároky na squatt zde můžete snížit. Následující pravidla formuluji na základě zdravého rozumu, rešerše v "odborné literatuře" a mých omezených zkušeností:
  1. Neviditelnost: Místo musí být pokud možno skryté zrakům z přilehlých komunikací a zástavby nebo aspoň takové, kde by člověka nikdo nehledal. Je to těžké, z městských paneláků je totiž vidět téměř všude. Proto je nutné aplikovat i pravidlo č. 2.
  2. Maskování: Snažím se splynout s povrchem, na kterém ležím. To je taky důvod, proč nejsem příznivcem moderních outdoorových hader, které se dost často vyrábí ve vysoce nenápadných barvách typu červená, oranžová nebo světle modrá. Pro své antipatie k OutdooruTM mám i jiné důvody, tento je však jeden z hlavních. Dávám přednost klasické maskáčovině nebo tmavým barvám, např. hnědé, černé nebo khaki. Splní svůj účel jak v lese, tak v noci ve městě. Všechny výrazné věci pak schovávám do batohu nebo aspoň zakrývám pončem.
  3. Konspirace při obsazování squattu: Je zřejmé, že jakkoli neviditelné místo je ztracené, pokud vás někdo uvidí, když do něho lezete.
  4. Příprava na ústup: Já vím, máte rozdělanou karimatku, ležíte ve spacáku. Přesto je však lepší mít ostatní věci sbaleny a být co nejvíce připravený na zrychlený ústup.
  5. Pouze spánek: Prozradit se můžete samozřejmě i hlukem. Ve squatu proto nedoporučuji dělat nic jiného než spát. Komunikaci omezte na minimum. Jídlo a večerní hygienu je lepší si odbýt někde jinde, v dostatečné vzdálenosti od squatu, a to platí i pro ráno. S tím souvisí pravidlo č. 6.
  6. Konspirace při vyklízení squattu: Nevíte, kdy zde v budoucnosti budete znovu potřebovat přespat. Je proto lepší držet skutečnost, že se na tomto místě dá spát, v tajnosti. To se týká i toho, že místo zanecháte ve stavu, jakém jste ho nalezli.
Když říkám, že nemám rád Outdoor TM, mám na mysli toto! (Zdroj: Trekking Rinjani v licenci CC)

Na základě těchto pravidel bych mohl doporučit jisté typově vhodné squaty, což však neučiním. Člověk s otevřenou hlavou a očima sám nalezne řadu příležitostí. Závěrem bych zmínil pouze dvě maličkosti. Během chůze v pozdním odpoledni případně navečer vřele doporučuji se už pomalu rozhlížet a hledat. Většinou mám hrubou představu o možnostech přenocování v dané oblasti už z mapy, avšak z jakéhokoli důvodu se může stát, že vytipované lokality selžou. V takovém případě se milerádi vrátíte na místo, kterého jste si během pochodu všimli. Poslední věcí je déšť a není to náš kamarád, protože nám značně omezuje výběr. Bohužel, kempování bez stanu je v dešti problém tak jako tak. Je jedno jestli jste v lese nebo v zastavěné oblasti. To je vše, přeji krásné sny.

Žádné komentáře:

Okomentovat