pondělí 9. června 2014

10 základních věcí, které musí začínající tanečník vědět (3/10)

Už jsme si řekli, že na začátku taneční kariéry je nutné si ujasnit, co všechno chceme v tanečním světě dokázat. Máme tedy své cíle, které jsou v nejlepším případě synchronizovány i s naším partnerem, a další otázka zní: "Co dělat proto, abychom jich dosáhli?" Asi nikoho nepřekvapí, když odpovím: "Trénovat!" Toto jediné slovo však v sobě skrývá řadu úskalí. Taneční tréning je komplexní proces a jestliže má být efektivní, musíme vědět, co trénovat a jak trénovat. Jinak jsme prakticky bez šance se někam výrazně posunout. V dnešním díle budu pohlížet na problematiku tréningu z hlediska otázky: "Co?" V příštích dílech se rozepíšu o konkrétních tréningových metodách a jejich časové optimalizaci, čímž odpovím na otázku: "Jak?"

3. Co trénovat aneb v jakých oblastech je třeba se zlepšovat?

Abychom si správně odpověděli na tuto otázku, je třeba si ujasnit, z jakých částí se skládá taneční výkon. Budu je jmenovat podle jejich důležitosti od těch, jejichž nekvalita nejvíce bije do očí až po ty, které se za určitých okolností dají přehlédnout. Pořadí však není absolutní a ani na něm příliš nesejde. 

Jako první bych jmenoval držení těla a je to zároveň asi první záležitost, kterou s vámi bude váš trenér řešit. Zpočátku vám bude zřejmě připadat nemožné se postavit tak, aby byl spokojen. To je naprosto přirozená záležitost. Všichni máme ze svých životů zaužívané více či méně křivé držení těla a ochablé některé svalové skupiny. V tanečním sportu toto musíme postupem času odbourat, je to totiž vidět a nejen to. Se špatným postavením nemůžeme ani dobře tancovat. Rovnání bude nepříjemné, trenér vás bude různě natahovat, škrtit a mačkat a furt dokola ad nauseam, ale vydržte to. Tělo postupně povolí, přestane vás bolet a co víc, holky/kluci se za vámi začnou postupně otáčet:).

Další nesmírně důležitou částí tance je mechanika. Co je to mechanika? Mechanika je souhrn obecných principů, které využíváme v daném tanci k pohybu. Ne, není to způsob, jakým tančíme konkrétní figuru. To už je technika a také na ni přijde řeč. Mechanika je obecná, úzce souvisí s charakterem tance. Je to věc, která vás dost možná nebude příliš bavit. Je spojena s neustálým chozením tam a zpět, případně nekonečným zkoušením jednoho pohybu před zrcadlem. Trenérův řev samozřejmě included. Na mechaniku se můžete vykašlat a přesto se dostanete velmi daleko. Ano, je to bohužel tak, soutěže se dají vyhrát pouhým máváním rukama a naspeedovaností. Cesta kvalitního tancování však vede jedině přes poctivé našlapání mechaniky a vy přece chcete být kvalitní tanečníci.

Ilustrační foto (Autor: fotodrobecky.cz)

S mechanikou velmi úzce souvisí oblast, kterou pro nedostatek vhodných termínů označím jako smysl pro rytmus. Hudba, na kterou tancujeme má rytmus. Naším cílem je tento rytmus tancem co nejpřesněji vyjádřit. To je vše. Nic víc v tom v tuto chvíli nehledejte. Hudba má samozřejmě i melodii, se kterou je také možné pracovat, avšak není to nezbytné. Možná vás zklamu, ale při tanci de facto není rozdíl mezi krásnou písničkou a metronomem. Obojí nám dává všechny informace, které k tanci potřebujeme.

Pomalu se dostáváme k technice. Už jsem řekl, že je to způsob, jakým tancujeme tu kterou figuru. Abych to řekl přesněji, je to aplikace mechaniky na konkrétní taneční variaci. Vychází tedy z mechaniky a má-li tuto tanečník perfektně zvládnutou, je schopen sám odvodit techniku jednotlivých figur, pokud zná kroky. V průběhu taneční kariéry se budete muset naučit techniku spousty figur. Jednoduché začátečnické sestavy vám brzy přestanou stačit a vy budete mít chuť na něco efektnějšího. Potom si vytancujete béčka a rázem se ocitnete ve světě neomezených choreografií, což bude další technická nálož. Po několika letech zjistíte, že znáte techniku desítek figur, většinu z nich však už netančíte a asi ani nikdy nebudete.

Dosud byla řeč pouze o poměrně suchopárných záležitostech. Tanec takový z velké části je, jen hrstka talentovaných tanečníků má to štěstí, že tyto věci chápe intuitivně a vypadá proto dobře už od začátku. Drtivá většina si to musela poctivě vydřít v potu tváře. Dost však bylo dřiny a potu, na řadě je partnering. K tanci totiž musí být vždycky dva a jakkoli mohou být tito dva sami o sobě vynikající tanečníci, musí také věnovat nějaký čas vzájemnému sladění. Nechci působit jako šovinista, ale podle mě to mají v tomto směru kluci poněkud těžší. Jsou to převážně oni, kdo rozhoduje o tom, kde, jak a co se bude tančit, případně zda dojde či nedojde ke kolizi s jiným párem. Prostřednictvím vedení musí partnerce předávat jasné a srozumitelné informace, na které ona může reagovat. Funguje-li všechno tak, jak má, je výsledkem podívaná, od které se nejde odpoutat.

Ilustrační foto (Autor: fotodrobecky.cz)

Velmi důležitý je také osobní výraz. Jedná se o to, kam se v danou chvíli dívám (tedy fokus) a také jak se u toho tvářím. Možná vám to připadne přirozené, ale u mnohých tomu tak zdaleka není. Sám jsem s tím měl vždycky obrovské problémy. Pamatuji si památnou konverzaci s mým trenérem:

R.M.: "Jiří, máš nějakého oblíbeného herce?"
já: "Jo, George Clooney je docela frajer."
R.M.: "No, a nechtěl bys u toho tancování vypadat jako on?"
já: "To by bylo super."
R.M.: "Jenomže ty vypadáš jak terminátor!!!"

Asi chápete, co tím mám na mysli. Není vůbec příjemné podívání na tanečníka, který se tváří jako vzpěrač. Mohl bych vyprávět ještě jiný příběh, který však znám jen zprostředkovaně: Jeden mladý tanečník jednou na soutěž pozval svoji rodinu. Chtěl samozřejmě předvést, jaký je borec. Reakce babičky ho však vrátila zpátky na zem: "Pavlíku, jestli tě to tancování nebaví, tak ho nemusíš dělat." Chudák si totiž ani neuvědomil, že během tance vypadá jako v posledním tažení. Tancování je fyzicky velmi náročné a při takových činnostech má člověk tendenci neřešit, jak se právě tváří. Bohužel jedině tanečník, který se tváří přirozeně, vypadá dobře.

Dostáváme se pomalu do finiše. Nyní přichází na řadu již zmiňované hraní si s rytmem a melodií písničky, tedy muzikálnost. Zpočátku budete v tomto ohledu asi spoléhat na trenéra, který vám postaví choreografii a zároveň ji zinterpretuje do hudby. S přibývajícími zkušenostmi ale přijdete na to, že můžete stejnou věc zatancovat stokrát jinak a pořád to bude vlastně dobře. Možná se to bude zdát nesmyslné, ale je to právě tanečník, kdo rozhoduje o tom, jestli je hudba rychlá nebo ne. Vynikající tanečníci nejsou otroky rytmu, ale sami jej interpretují tak, jak se jim líbí. Zde končí cvičení a začíná umění.

Poslední věcí v mém příručním tréningovém seznamu je kondice. Pod toto slovo můžeme zařadit vytrvalost, sílu, výbušnost, statický i dynamický pohybový rozsah a také koordinační schopnosti. Kondice stojí nade vším. Soutěže nevyhrávají páry, které umí nejlépe tančit. Vítězí ti, kteří jsou schopni ukazovat svoji kvalitu po celou předepsanou dobu. Můžete tancovat jak bůh, není vám to nic platné, pokud to vydržíte pouze dvacet vteřin.

Jedna vzpomínková - já a Danča (Zdroj: archiv autora)

To by bylo tak ve zkratce ohledně věcí, na kterých musí tanečník pracovat. Koukám, že jsem se docela rozepsal. Dalo by se pokračovat ještě mnohem dále, hlouběji rozebrat jednotlivé části tanečního výkonu. Avšak v tuto chvíli, myslím, stačí. Přece netancujete, abyste četli nějaké pošahané bláboly:). Tancujete, abyste tancovali, tak to koukejte dělat. Je toho tolik, co se dá ještě zlepšit.

Žádné komentáře:

Okomentovat