pondělí 19. května 2014

10 základních věcí, které musí začínající tanečník vědět (1/10)

V poslední době jsem měl tu čest hovořit s několika lidmi, kteří do tanečního světa vstoupili teprve nedávno. Mým úkolem bylo jim z pozice ostříleného kozáka vysvětlit, co vlastně znamená být tanečníkem, jaké zákonitosti v tomto světě fungují a jakým způsobem musí pracovat, aby dosáhli úspěchů. Přiznávám, má-li to člověk brát trošku systematicky, není to úkol z nejsnazších. Udělal jsem si proto pár poznámek, o které se s vámi postupně rád podělím. Jelikož je tato problematika trochu rozsáhlejší, rozsekám ji do několika dílů.

1. Čím je tanec prospěšný?

Dalo by se donekonečna mluvit o tom, že tanec spojuje intenzivní tělesné výkony s hudebním a pohybově uměleckým rozvojem. Při tanci dochází k všestrannému zapojení svalové soustavy celého těla, zvyšování statických i dynamických rozsahů a zlepšování síly a vytrvalosti, ale to podle mě není to hlavní. Sílu, vytrvalost a rozsah zlepšují téměř všechny sporty. Výjimečnost tance spočívá především v jeho pozitivním vlivu na lidskou psychiku, sebevědomí a socializaci.

Taneční sport je jednou z mála aktivit, které mohou člověka v pozitivním smyslu totálně přetvořit k obrazu svému. Tanec je exhibice, není zde místo pro stydlivost nebo nedostatek sebedůvěry. Mnohdy je třeba vystoupit před mnohasethlavý dav a ukázat, co umím. Kdo z lidí tam venku to dokáže? Tanečník ano. Uzavřené lidi tanec přetváří v otevřené, málomluvní se stávají komunikativní, nesmělí už nejsou více svazováni svým strachem.

Ilustrační foto. Ano, i já se u tance někdy směju (Zdroj: Taneční fotodrobečky)

Vím to z vlastní zkušenosti, sám přirozeně nepatřím mezi nejkomunikativnější jedince. Ještě zpočátku mého studia na gymnáziu jsem většinou zažíval krušné pocity, když jsem musel mluvit s někým, koho jsem neznal. Byl jsem učebnicovým příkladem uťápnutého, introvertního podivína, což bylo umocněno ještě mým výborným prospěchem. Měl jsem své přátele a ty mám dodnes, ale dělalo mi velké problémy integrovat se v neznámém kolektivu, o vztahu k holkám radši ani nemluvím. Zoufalé časy to tehdy byly. Pár let v tanečním světě to úplně otočilo. Potkávání nových lidí mě baví, mluvení mi nedělá problém a ženy? Mám krásnou, chytrou a hodnou přítelkyni, víc snad ani říkat nemusím. Čím to, že se to takhle naráz změnilo? Je to vlastně jednoduché. Když jste několik let permanentně nuceni vystupovat na věřejnosti, přijde vám najednou malicherné se bát komunikace s lidmi.

A proč to vlastně považuji za tak důležité, že tím dokonce začínám? Dnešní doba nepřeje osamělým střelcům. Problémy současnosti jsou natolik spletité, že zpravidla vždy vyžadují týmovou spolupráci. Nejsem tomu moc rád. Jak už jsem naznačil, sám přirozeně nepatřím mezi týmové hráče. Tanec mi však pomohl se přes to přenést a v současné době mi to už nedělá takové problémy. Otevřeným komunikativním jedincům dává tanec naopak jedinečnou možnost exhibovat a vyjádřit tak svou přirozenost. Tito lidé to ve světě tance mají samozřejmě poněkud jednodušší, ale i tomuto se lze naučit, případně to vykompenzovat jinou kvalitou.

Žádné komentáře:

Okomentovat