neděle 6. dubna 2014

Veselé historky z PSP (1. díl)

Už více než rok patřím mezi zaměstnance společnosti PSP Engineering. Za tu dobu jsem zde zažil těžkou manuální dřinu i práci hlavou, někdy to byla nuda, někdy mě to bavilo, ale nesmím zapomenout ani na spoustu veselých historek a zážitků, které se staly buď mně osobně nebo mým starším kolegům. O vybrané kousky bych se s vámi rád podělil na svém blogu formou miniseriálu.

Historka, kterou vám chci vyprávět dneska, se udála mému kolegovi někdy v 90. letech. Přidal ji k lepšímu jednou u večeře, když jsme zrovna v Mostě prováděli garanční zkoušky uhelného drtiče. Příběh to není ani tak veselý jako spíš neuvěřitelný. Až si člověk říká, co všechno se může stát.

Tehdy na té stavbě na Slovensku... Bydlel jsem v jednom hotelu asi dvacet kilometrů dál a každej den jsem teda musel sednout do auta a ten kousek dojet. Byla to pěkná cesta. Táhla se takovým úzkým údolím. Lesy, potok a tak... Jednou večer jsem vezl jednoho Slováka a po cestě jsme něco srazili. Normálně jedem, ozve se rána a nějaký zvíře uteče do lesa. Vylezu ven a vidím... Předek auta docela na šrot, nárazník v p*deli, světlo rozbitý. Řekl jsem: "Asi kanec, nebo co." Ten Slovák ale: "Ste blázon? To nebol kanec. To bol medveď." Moc jsem tomu ze začátku nevěřil, ale tvářil se přesvědčivě, nakonec jsem se teda smířil s tím, že jsem srazil medvěda.


Ilustrační foto (Zdroj: wikipedia.org)

Auto jsem nechal provizorně opravit a za pár dní jsem se vrátil do Přerova. Udělal jsem vyúčtování pracovní cesty, vrátil jsem auto a do průvodní knihy jsem napsal něco ve smyslu: "Po srážce s medvědem rozbitá přední část vozidla." Myslel jsem si, že to mám skončené, ale za půl hodiny mi v kanclu zazvonil telefon. "Nakluš k šéfovi. Ihned!" Otevřu dveře od šéfovny a hnedka místo pozdravu slyším: "Si ze mě děláš p*del." Zeptal jsem se ho, co má na mysli. On: "Neříkej mi, vole, žes srazil medvěda. Děláš si ze mě p*del." "Nedělám si p*del." "Děláš si p*del." "Fakt si nedělám p*del. Bylo to tak." "Řekni, že si děláš p*del, protože já fakt nevím už..." Tak nějak jsme pokračovali nějakých pět minut, přičemž nejčastější slovo bylo stále p*del, ale to není všechno.

Za týden jsem jel znovu na Slovensko, tentokrát s kolegou z kanclu. V jednom místě nás zastavili policajti, že prý je to tam moc otevřené, fouká vítr a převrací to kamiony. Tak jsme sjeli kousek níž na benzinku a že počkáme tam. Větr foukal teda dost. Si tak sedíme v autě, když se opodál zvedne popelnice a my se najednou díváme jak opíše krásnej oblouček a dopadne nám na kapotu. Kastla zase promáčklá a já už jsem přemýšlel, co napíšu do knihy. "Při čekání na zprůjezdnění komunikace na vozidlo spadla popelnice."

Autor příběhu: Ing. V. N.
Volně vypravuje: jpetr.

Žádné komentáře:

Okomentovat