úterý 22. dubna 2014

Evropský kulturní pluralismus je sebevražda

Tak se zase po nějaké době pustím na tenký led, abych zde vyventiloval svoje mírně xenofobní názory. Já vím, nezměním na tom vůbec nic, ale přeci jen... Jistě mi dáte za pravdu, že existence multikulturních společností je ve velkých evropských městech krutá realita, se kterou je nutné počítat. A jestliže se nás to v tuto chvíli zase až tolik netýká, můžeme za to "poděkovat" jedině naší čtyřicetileté izolaci a relativní ekonomické podprůměrnosti. Už teď však máme se soužitím s menšinami jisté zkušenosti a mám-li to říct eufemisticky, tak nejsou jenom pozitivní.

Ilustrační foto (Zdroj: openclipart.org)

Nepočítám-li Slováky, Poláky a podobné menšiny, které jsou nám natolik kulturně blízké, že u nich ani nemá opodstatnění označení menšina, máme v České republice především menšinu romskou a vietnamskou. Dále pak skupiny rusky, resp. ukrajinsky mluvících přistěhovalců a pak také pozvolna se formující menšinu, jejímž společným jmenovatelem je muslimská víra. Domníváte-li se, že současný oficiální multi-kulti a vysoce sluníčkový přístup absolutní tolerance zázračně vyřeší všechny tlaky, které musí zákonitě vznikat, jste naivní. Kulturní pluralismus v dnešní Evropě nemůže fungovat, avšak není to vina menšin a do jisté míry ani kulturního pluralismu samotného. Bohužel bude nutné začít u sebe.

Co nám říká teta Wiki? "Kulturní pluralismus je směr, který se snaží vypořádat se skutečností, že v moderních městských společnostech žijí mezi sebou lidé z různých kultur a náboženství. Jedna z těchto skupin přitom obvykle tvoří většinovou společnost, ostatní v ní žijí jako menšiny. Kulturní pluralismus tedy hledá na jedné straně podmínky a meze jejich pokojného soužití, zkoumá ale také nečekané výhody či přednosti takové kulturní rozmanitosti."

Zní to krásně, že? Samá pozitiva a sociální jistoty. Proč to však nefunguje? Pochopíme to, jestliže si ještě jednou shrneme situaci. V České republice máme menšinu romskou, vietnamskou, ukrajinskou a do budoucna bude nutné počítat i s muslimskou. Tyto kulturně vysoce vyhraněné skupiny se přirozeně snaži přežít a expandovat, což je naprosto normální. Jedná se o prachobyčejný sociální darwinismus. A pak tu máme ovšem většinu. Jak ji však definovat? Řeknu to natvrdo, ač mi nedělá radost trefovat se do vlastních:

Většinou v České republice (a Evropě) je bohužel nesourodý, kulturně vyhořelý a sterilní sliz. 

Většinová společnost pozbyla schopnost stanovovat "podmínky a meze pokojného soužití". Přestali jsme být schopni předávat svoji kulturu menšinám, protože už žádnou kulturu nemáme. Jsme vytrženi ze svých kořenů, které sahají až k počátku letopočtu a které nás po celou dobu stmelovaly. Zhlédli jsme se naopak v toleranci a přejímání kultur cizích. Čím víc alternativní, tím víc cool. (Holky z filozofických fakult na to letí.) Na jakoukoli formu vlastní vzájemnosti pozvolna rezignujeme. Zachovávání tradic? Out! Jasně, na Velikonoční pondělí se někde stále chodí tatarovat, avšak hlavní motivací je už spíše panáček slivovice než naplnění původního významu. Držet na Velký pátek půst je už příliš starosvětské. Jít snad ještě k tomu do kostela? To už bych chtěl asi moc.

Pokud bychom si celou situaci měli nakreslit, vypadalo by to asi nějak takhle (obrázek vlevo). O tom však kulturní pluralismus není. To není nic jiného než pozvolné umírání naší civilizace. Kulturní pluralismus může fungovat pouze u systémů popsaných obrázkem vpravo.

Ilustrační obrázek

Co s tím uděláme? Vidím tři možnosti, z toho bohužel pouze dvě reálné. Buď podlehneme oficiálnímu trendu multi-kulti sluníčkových lidiček (zkr. kocáb), případně se budeme nadále tvářit, jako že se nás to netýká, a v budoucnu budeme muset čelit skutečnosti, že jsme v naší vlastní zemi ohroženým druhem. Druhou reálnou možností je příklon k (radikálnímu) národovectví jako např. ve Francii, přičemž dříve či později poteče krev. Poslední, nejtěžší a podle mého názoru nejlepší, avšak bohužel nereálnou variantou je poctivé uvědomění sebe sama v kontextu konzervativní evropské filozofie, opětovné přijetí našich původních hodnot, navázání na nejlepší prvky naší židovsko-křesťanské tradice a především budování vzájemnosti na principech jiných než čistě materiálních. Kdo z nás má sílu být out a vydat se tímto směrem navzdory všem moderním über-cool společenským proudům?

Žádné komentáře:

Okomentovat