pátek 28. března 2014

Shut up and touch me!! ;-P

Nedávno jsem na stránkách internetového magazínu First Class narazil na článek o jisté Jacqueline Samuel z Penfieldu, New York. Tato dáma se neživí ničím menším než provozováním tzv. objímacího salonu. O čem je řeč? Nejde o žádné erotické služby. Zákazník prostě příjde a zaplatí si za to, že ho někdo obejme, že může na chvíli zavřít oči, na nic nemyslet a pouze vnímat dotyk druhého člověka. Bez jakéhokoli sexuálního podtextu.

Příjde vám to ujeté? Tak to jste buď plní předsudků nebo dokonale šťastní. Buď nedokážete pochopit, že člověk může obejmout druhého člověka, aniž by to přitom hned znamenalo, že s ním chce mít sex. Nedokážete pochopit, že dotyk je jedním z projevů lásky, a tím teď nemyslím to, co si lidé v dnešní době pod pojmem láska zpravidla představují. Mám na mysli univerzální lásku, ztělesnění Boží přítomnosti. Nebo to nechápete, protože nic takového nepotřebujete. Žijete v emocionálním dostatku a zároveň mimo permanentní stres. Zdá se vám divné, že by za takovéto služby měl někdo platit, jsou přece samozřejmé. Pak jste ovšem šťastní lidé a to je dobře.

Ilustrační obrázek (Autor: AK v licenci CC)

Já, jakožto člověk, který se už několikrát ocitl na pokraji fyzického i psychického zhroucení, existenci takovýchto salonů naprosto chápu. Kouzlo dotyku jsem poznal už docela dávno. Postupem času jsem si čím dál více uvědomoval, že je to jedna z nejpříjemnějších věcí hned po citrónové zmrzlině a oříškové čokoládě. Možnosti k objetí jsem pak začal vyhledávat a v současné době mám některé přátele, se kterými se při setkání nikdy nezastavíme pouze u podání ruky. Ano, jsou mezi nimi i muži. Bývaly časy, kdy se i mně ježily chlupy při pouhé představě na jakýkoli fyzický kontakt s chlapem, překonal jsem to. A totéž doporučuji i vám. Nebojte se dotknout druhého člověka. Nebudete za exoty a i kdyby... Mnohem lepší je být legrační blázen než vážný osel. Koneckonců, lidé vás stejně pomluví, ať chcete nebo ne.

Jednou z krásných forem doteku je odjakživa masáž. V rámci léčby workoholismu, který jsem si před nedávnem sám diagnostikoval, jsem se rozhodl, že si na něco takového po dlouhé době taky zajdu. Samotnou terapeutkou mi bylo doporučeno shiatsu. Neměl jsem tušení, o co jde, tak jsem na to kývnul. A udělal jsem dobře. Prožil jsem si hodinu parádní relaxace a odcházel s pocitem, jako bych byl "namazanej na chleba", jestli víte, co tím myslím. A protože jsem byl tak moc spokojený, doporučuji

Žádné komentáře:

Okomentovat