pátek 14. března 2014

Nějak nám ta Ukrajina leží v žaludku

Není to tak dávno, co jsem psal, že mám celou revoluci na Ukrajině upřímně v p*deli. Sice jsem sledoval dění, ale neměl jsem na to názor. Bylo mi jedno, jak to skončí. To bylo v době, kdy Janukovyč ještě pevně seděl v křesle a tvářil se tak, že se mu nakonec podaří tu revoltu zašlapat do země.

Ilustrační obrázek (Zdroj: wikipedia.org)

Tehdy se o tom tolik nemluvilo, v centru zájmu médií a veřejnosti tenkrát byla občanská válka v Sýrii, o které jsem zde už taky mluvil. Jen tak mimochodem, je zajímavé, jak snadno dokážou lidé zapomenout na experimenty mladého chemika Bašára, jen co jim Báťuška Putin zaklepe na vrátka vlastních chlívků berlou Mrazilkou. No ale to je jedno. Podstatné je, že se to na té Ukrajině trošku zvrtlo. Pár lidí tam umřelo, Janukovyč zdrhnul do Ruska a celkově se zdejší situace kapánek vyhrotila. Zatímco v Kyjevě slavili a vyspávali kocovinu, nevšimli si, že východ Ukrajiny míru jejich veselí zdaleka nesdílí. 

A dalo se to čekat. Stejně tak se dalo čekat, že se Krym, tj. oblast s 58 % obyvatelů ruské národnosti a silným ruským vlivem, mezi tyto nespokojené oblasti zařadí. Pravda, úplně jsem nečekal, že to vezmou tak hopem, ale ty tendence se daly tušit. Aby bylo jasno, naprosto nesouhlasím s Putinovým postupem. V Evropě 21. století už není slušné řinčet zbraněmi. Kdyby se mě však někdo zeptal, jak se stavím k připojení Krymu k Rusku, odpověděl bych: "Eto ich dielo!" Baví mě, jak evropští a američtí papaláši hovoří o územní celistvosti Ukrajiny. Když se chtěl před nedávnem, ještě za Janukovyče, trhnout Lvov, nikdo ani nepípnul. 

Co mi z toho plyne? Přestaňme si tady zase hrát na pravdu a lásku. EU má stejné mocenské zájmy jako Rusko. Oba chtějí Ukrajinu ve své sféře a oba k tomu mají vlastní zištné důvody. Proto se musím opakovat. Výsledek ukrajinské krize mám totiž i nyní, po třech měsících dramatických událostí, stále v p*deli. Je mi to jedno, koneckonců stejně s tím nic nenadělám. Jen bych si teda přál, aby z toho nebyla válka. Uznejte sami, otázka politické příslušnosti Krymu by byl hodně trapný důvod pro třetí světovou. Zvlášť když ho Ukrajina v minulosti získala vlastně omylem. A prosím, nesrovnávejme to s Československem 38'. To je úplně jiná záležitost.

Ruský T-72 (Zdroj: wikipedia.org)

Podle mě to celé skončí patem a postupně to vyšumí. Brusel a USA budou chvilku dělat bububu, budou se ekonomicky snažit Ukrajinu podržet, ale proti odtržení Krymu nic konkrétního nepodniknou. Proč si to myslím? Zaprvé, jejich morální mandát pro vojenské akce na Krymu je přinejmenším pochybný. Nezapomeňme na těch 58 % zdejších Rusů. Zadruhé, Evropa nemá na Rusko žádné páky. Přerušení rozhovorů o bezvízovém styku? Dovolte, abych se zasmál. Západ je naopak velmi závislý na ropě a plynu z Kaspické oblasti. Putin drží palec na krční tepně celé jihovýchodní a střední Evropy a nebude váhat trošku přitlačit. A nakonec zatřetí, v celé Evropě (a ani Americe) není politik, který by měl na takto vysokou a nebezpečnou hru koule. Dlouholetý mír a pocit bezpečí nám v tomto neprospěl. V míru se dostávají k moci především slaboši a ti mezi sebou nesnesou silného a charismatického vůdce. Pobavilo mě nasazení letounů s výstražným systémem AWACS na východních hranicích EU/NATO. Když už to chceme srovnávat s rokem 1938, tak to je, jako by tehdejší Francie na Mnichov odpověděla vysláním průzkumných letounů nad svoje vlastní území.

Americký Boeing se systémem AWACS (Zdroj: wikipedia.org)

Na závěr ještě trochu odbočím. Na středeční cestu do Zlína na tréning jsem se do vlaku vybavil posledním vydáním Respektu. Články jsou samozřejmě vedeny v antiruském duchu a já s tím docela souhlasím. Jak už jsem řekl, Putinův postup je zavrženíhodný. Zaujala mě však jedna věc. Vlastně dvě. První z nich je doporučení Respektu zavést na Rusko zbrojní embargo. SO HARDCORE!!! To je bude opravdu strašně bolet, když si odjakživa zbraně dělají sami. Druhá věc je trochu smutnější. Ozývají se totiž hlasy po revizi umístění amerického radaru v Brdech. A to mě teda pěkně sejří. Nesmíme totiž zapomenout, že to není jenom Rusko, které si vymáhá svoje imperiální zájmy dost nevybíravým způsobem. Co ten Afghanistán a Irák? Aha, já jsem zapomněl, to bylo ve jménu pravdy a lásky.

1 komentář:

  1. Naprostý souhlas! Nejvíc mě štve, že jsou mediální zprávy vedené dost jednostranně. Všichni se postavili na stranu USA a Západu, ale nepřemýšlí se o akcích, které se provádí např. v Iráku nebo dříve boje v Jugoslávii. Je to naprosto stejná situace.

    OdpovědětVymazat