sobota 15. února 2014

Největší nepřítel vaší kariéry

Myslím, že až ho pojmenuji, všichni ho poznáte. Je to satyr, našeptávač, který vám bude podvědomě bránit v jakékoli činnosti směřující k vlastnímu zdokonalení a kariérnímu postupu. Nejde přitom pouze o kariéru pracovní, může se jednat i o sport, politiku nebo cokoli jiného.

"Proč bych se měl hlásit na ten kurz pokročilé angličtiny? V zaměstnání mi stačí těch pár slov, co znám. Víc se po mně stejně nechce."

"Proč bych se měl snažit dostat na tu novou pracovní pozici? Je tam sice vyšší plat, ale zase to bude větší odpovědnost. Co když mě tam nevezmou? Akorát pak budu ve firmě za šplhouna. A co když se tam dostanu a nebudu to zvládat? Ba ne, radši zůstanu tam, kde jsem. Tady vím, co dělám a nic mi tu nechybí. A vůbec, svoji práci dělám dobře, šéf si toho určitě brzo všimne a povýší mě sám."

"K čemu chodit na ten seminář se zahraničním trenérem? Trénuji usilovně se svými trenéry. Sice mám teď pocit, že se nezlepšuji, ale to se určitě zase brzo zlomí. Pak se mi ještě vyplatí, že jsem věřil svému tréningovému plánu."


Ilustrační obrázek (Autor:geralt v licenci CC)

Opravdu jste si nic takového nikdy neřekli? Možná, že ne konkrétně toto, třeba něco jiného, podobného. Jde o to, že člověk, který má svoje fyziologické a sociální potřeby relativně splněné, se podvědomě brání jakýmkoli změnám, které by sice mohly míru jejich splnění zvýšit, avšak jsou spojeny s určitým nepohodlím. Každá změna je totiž spojena s dočasným nepohodlím. Každý z nás si tvoří návyky, nerad je mění a chvíli trvá než si zvykne na něco jiného.

Nevím, jak se tomuto fenoménu říká v odborných kruzích, sám jsem si ho však nazval "syndromem plného břicha". Relativní blahobyt ("plné břicho") je totiž jeho nezbytným předpokladem. Člověk žijící za hranicí chudoby se těžko bude bránit změnám, které by ho mohly z jeho stavu vyvést. Máte-li však poměrně stále zaměstnání, slušný plat a milující rodinu, jste riziková skupina. Co vám vlastně chybí? Proč se o něco snažit? Zároveň je bohužel jasné, že jakýkoli úspěch nepříjde sám od sebe. Vy sami jste hybatelem vlastního života, nikdo jiný si vás nevšimne, nikdo vás nepochválí, nikdo vás nevyzdvihne. Bez vlastní snahy na sobě pracovat se nikam nedostanete. Největší nebezpečí syndromu plného břicha přitom tkví v jeho podvědomosti. Kdyby vám v mozku vyskočilo varovné okno "Rezignovat na svoji kariéru? Ano - Ne", zdaleka by to nebyl takový problém. Takto ji ale zaříznete naprosto samovolně, nic divného vám nepříjde a ještě se u toho budete cítit dobře.

Ne, na tento syndrom není univerzálního léku. Naděje na obrat však začíná u uvědomění problému. Jedině pojmenovaný problém se totiž dá řešit. Jak ho řeším já? Vždycky si řeknu, že to, co mám, vůbec není jisté a jak málo stačí, abych všechno ztratil. To je motivace.

Žádné komentáře:

Okomentovat