úterý 11. února 2014

Jak se rodí taneční vystoupení? (VIDEO INCLUDED)

V pátek jsme s M. zajišťovali zahajovací taneční vystoupení na reprezentačním plese Vysoké školy logistiky v Přerově. Rozhodli jsme se, že nepředvedeme klasické ukázky sportovních tanců, ale že do vystoupení vložíme náš choreografický talent a posuneme ho na úroveň dance show. Jak taková choreografie vzniká? Těžce. Ale je to zábava.

Abych pravdu řekl, náš způsob práce byl docela chaotický. Určitě se nejednalo o metodický postup ve stylu: volba tématu → rámcová představa o choreografii → volba hudby → střih hudby → zasazení rámcové představy do hudby → doladění detailů. Naše vystoupení si žilo vlastním životem. Z počátečních skromných myšlenek vyrostlo do košaté podoby, přičemž došlo i na válení se po parketu a na zvedačku. Musím však říct, že podstatnou zásluhu na tomto vývoji nese M. (tímto děkuji). Sám bych se s tím totiž asi takhle nedrbal. Střihnul jsem si to jenom jednou a strašně dávno a navíc, z vlastní zkušenosti vím, že s výjimkou prodloužených lekcí tanečních kurzů se v Přerově člověk tancem příliš nezavděčí. Na začátku jsem tedy chtěl udělat jenom nějaký vstup z krokových variací a volně přejít do našich soutěžních choreografií. M. si však chtěla zahrát štětku, tak jsme se nakonec rozhodli, že to rozvedeme směrem k Moulin Rouge alias klasickému příběhu gentlemana a kurtizány.

já stříhám (Autor: M.)

Volba hudby byl neuvěřitelný problém. Jasně, když děláte něco okolo Moulin Rouge, musí zaznít El Tango de Roxanne. To však řeší pouze jeden tanec. My jsme potřebovali ještě něco na waltz a valčík. M. se přitom projevila jako typická žena (někdy jsem genderově nekorektní a nestydím se za to), chrlila jeden song za druhým a všechny chtěla. My jsme však potřebovali jeden waltz a jeden valčík, slovy dvě písničky. Myslel jsem, že mě vomejou, když začala navrhovat další písničky v momentě, kdy já jsem měl už z půlky nastříháno. Nakonec jsme se teda na něčem dohodli a po mém epickém výkonu s programem Audacity jsme naše představy mohli začít dotahovat do konce.

Tento proces nelze popsat, ten se musí zažít nebo aspoň vidět. Jedná se o několik hodin tance, smíchu, křiku, přemýšlení, skákání do řeči, přestříhávání hudby, vyhazování celých pasáží choreografie a jejich opětovného vkládání a v závěru taky nekonečného opakování, přičemž každý pokus se pose*e něco jiného. Avšak v okamžiku, kdy jsme oba s finální verzí spokojeni, pamatujeme si ji a jsme schopni ji na naší úrovni zatančit, je téměř vyhráno. Poté zbývá už jenom dořešit oblečení, což bylo v našem případě spíše vtipné než komplikované. Proč vtipné? Podívejte se na následující fotku, představte si, že někoho takového potkáte ve vlaku mezi Zlínem a Přerovem, a pochopíte. 

M. s natáčkami (Autor: já)

Na závěr nezbývá než se pochlubit výsledkem. Můj milý bro byl tak laskav a natočil nás, takže vás mohu obohatit hlubokým kulturním zážitkem. Neříkám, že jsem s naším výkonem naprosto spokojený, ale třeba se vám to bude líbit.


Žádné komentáře:

Okomentovat