neděle 5. ledna 2014

Půlnoční Svatý Hostýn

Jeden z posledních večerů před koncem dovolené a opětovným nástupem do pracovního procesu jsme se s pár přáteli dohodli, že si půjdeme opět šťouchnout kulečník. Z tréninku jsem teda zmizel trošku dřív, stavil se pro K.O. a K.M. a po osmé hodině jsme už okupovali jeden ze stolů na Trumf centru v Přerově. Bohužel, co čert nechtěl, než jsem do sebe stačil natlačit pizzu a ukojit tak svoji neuvěřitelnou žravku, nějaká partička obsadila kulečník i shuffleboard, takže jsme měli smůlu. Co teď? Čekání na uvolnění stolu se zdálo nesmyslné, poměrem 4 : 1 jsme proto odhlasovali menší road trip.

(Foto by myself)

Naskládat pět lidí do naší feldičky je záležitost poměrně obtížná, avšak nikoli nemožná. Proto jsme si to velice záhy hasili k prvnímu cíli naší cesty, kterým byl hrad Helfštýn nedaleko Lipasu nad Bečvou. Cesta ubíhala vesele, z rádia hrálí na plné pecky Aerosmith, Frank Zappa a podobné legendy, T.R. se vzadu lepil na holky a vůbec, konverzace plynula velmi volně.

O půl jedenácté večer je Helfštýn mocný. Někteří z nás tu takhle pozdě nebyli poprvé, dali jsme proto vzpomenout na tehdejší události. Na to, jak jsme v černočerné tmě úzkými pěšinkami obcházeli hradby, ale hlavně na tu etudku s koněm. Ta byla hodně ujetá. To jsme tak tehdy kecali na parkovišti, z auta hrála hudba a najednou se ze tmy vynořil chlápek na obrovském koni. V první chvíli jsem myslel, že mám halucinace, a kdybych nevěděl, že nehulím a drogy nesnáším, asi bych se šel dobrovolně přihlásit na léčení. Byla to ale realita, borec do nás napřed začal tlačit něco o policajtech a pak nám sdělil, že tady na louce spí, což se mu právě v tuto chvíli moc nedaří, jelikož náš akustický výkon je poměrně významný. To bylo ale tehdy, tentokrát se nám kvůli mokru kolem Helfštýna nechtělo a nikdo s koněm tu taky nebyl. Po pěčlivém zdokumentování naší přítomnosti na tomto historicky významném místě jsme se proto rozhodli, že popojedem. V boji se zatopeným lomem ve Výklekách nakonec zvítězil Svatý Hostýn. A nelitovali jsme.

Pro ty z vás, kteří pečlivě dbáte na dodržování zákona a veřejného pořádku, řeknu, že jsme v Bystřici u hřbitova zaparkovali a na Hostýn se vydali po svých. Ti normálnější jistě pochopí, jak to ve skutečnosti bylo, a pomlčí o tom.

Hostýn je krásné, tajuplné a mystické místo i ve dne, ne tak v noci, v zimě a za neprostupné mlhy. U kostela jsme pořídili pár fotek, hezky v kroužku odříkali otčenáš a vydali se směrem ke hřbitovu snad proto, že se nám to o půlnoci zdál být dobrý nápad. Ta mlha se dala opravdu krájet, předměty okolo nás se vynořovaly jen zvolna. Nejprve jsme zaregistrovali stín, a to spíš pocitem než očima. Ten postupně nabýval konkrétní podoby a až v těsné blízkosti z mlhy vypadl a ukázal svoje tvary. K.M. se mě držela jak klíště, aby ji nedejbože něco neodneslo, ale i já jsem zažíval zvláštní pocity. Nenazval bych to strachem, spíš mě uchvátilo genius loci tohoto místa. Zvlášť v okamžicích, kdy jsme se ztišili a pouze vnímali tmu, mlhu a hukot větru ve větvích stromů, mi to do srdce vnášelo takovou zvláštní smířlivost a pokoj. Po návratu k bazilice jsem navrhoval uspořádání bobříka odvahy dolů k vodní kapli, ale tento návrh nebyl přijat z pochopením. Pomalu jsme se tedy vydali domů a vychutnávali své pocity z neobyčejného zážitku.

1 komentář:

  1. úžasný, mystický zážitek!! štěstí,že byl takhle hezky zdokumentován, jak fotkami, tak slovem!

    OdpovědětVymazat