pondělí 13. ledna 2014

O inflaci olympijských medailí

Blíží se nám 22. zimní olympijské hry v Soči a jelikož jsem pravidelným a horlivým divákem těchto akcí, od Atlanty 1996 mi žádná olympiáda neunikla, musím se vám svěřit s něčím, co mě trápí se*e už dlouho. Zatímco někteří sportovci řadu dní v potu tváře dřou, aby na konci tohoto snažení možná dostali jednu medaili, jiní sbírají placky po kyblech. Ne, není to fér. Naprosto respektuji, že kdokoliv má právo pořádat soutěže v čemkoli. Poslední dobou se vyrojila celá řada více či méně obskurních sportů a některé z nich jsou určitě velice zajímavé, což je samo o sobě dostatečným důvodem pro jejich existenci. Příslušnost soutěže k olympijským hrám by však měla být podmíněna něčím víc než jen zábavností a (*spoiler alert) taky něčím víc než jen tradicí.


Ilustrační obrázek

Co mi vadí? Olympiáda je vysoce prestižní záležitost, kde sportovci všech zemí měří své síly, aby se ukázalo, kdo je v dané činnosti nejleší. V současnosti se však v mnohých sportech za jednu disciplínu vyhlašují dva nebo i více vítězů. Nevěříte? Podívejme se třeba na takové plavání jakožto učebnicový příklad tohoto fenoménu.

Na 30. LOH v Londýně se v plaveckých disciplínách rozdalo celkem 34 zlatých medailí. Jednalo se o mužské a ženské soutěže v různých distancích. To je přirozené, jelikož je samozřejmě rozdíl v tom, jestli je někdo muž nebo žena a taky v tom, jestli je nejrychlejší na 10 km nebo 100 m. I když v případě kratších distancí by se dalo polemizovat, zda jsou natolik odlišné, aby si zasloužily vlastní závod. Ale čert to vem, v atletice je taky závod na 100 m a 200 m a poslední dobou mívá stejného vítěze. Naprosto absurdní jsou však paralelní soutěže v prokazatelně pomalejších stylech. Jako co to je? V závodě na 200 m plavání by přece mělo jít o to, kdo je nejrychlejší plavec na 200 m a nikoli o to, kdo to zvládne nejrychleji v nějakém šíleném stylu. Analogicky by se mohla vyhlásit soutěž v běhu na 200 m pozpátku nebo po čtyřech. Proč nejsou samostatné soutěže ve skoku vysokém za použití různých technik? Rozdalo by se víc zlatých a všcihni by byli spokojení.


Michael Phelps (Foto: Marco Paköeningrat)

Ze stejného důvodu jako plavání mě rozčilují soutěže v bězích na lyžích klasicky, i když na zimních olympiádách se aspoň nezařazují paralelně stejné distance jako ve volném stylu. I tak však klasické lyžování popírá základní princip olympiády, a sice co nejrychleji zdolat stanovenou vzdálenost. Ujišťuji vás, že kdyby za vámi běžel medvěd a budete umět na lyžích bruslit, na klasický styl ani nepomyslíte. Ale to plavání je fakt extrémní případ. Je to nefér. Dobrý plavec může získat za život desítky olympijských medailí, dobrý hokejista může být rád, že získá jednu. Znamená to snad, že je horší sportovec?

Hodnota olympijské medile prodělala neuvěřitelnou inflaci. Je to způsobeno naprosto zybtečným znásobením některých disciplín, které může díky jejich podobnosti všechny vyhrát jediný člověk. Stačí, aby byl nejlepší plavec a získá 8 zlatých medailí. Jako hodnotu má pak jediná zlatá medaile např. z hodu oštěpem nebo desetiboje?

Žádné komentáře:

Okomentovat