pondělí 9. prosince 2013

Co jsme ještě pařili na Win98

Krátce po sepsání článku "Jak jsme pařili na Win98" jsem se zastavil za T.R. na jeden z našich tradičních small talků u pivečka. Kecali jsme mimo jiné i o tomto tématu a vzpomínali na další hry, které jsme si tehdy s oblibou dávali. Až jsem se divil, na jaké pecky jsem mohl zapomenout. Nebojte, nebudu dělat zagorku a i o tyto se s vámi podělím.

Všichni z nás si jistě pamatují veleúspěšnou sérii Worms od společnosti Team17. Z oficiálních tahovek mi přirostl k srdci zejména Armageddon a World Party. Později, už na svém kompu, jsem pak pařil ještě Worms 3D, ale to už mě zas tak nechytilo. Fakt, že se spousta vývojářů chtěla na úspěchu Wormů svézt a že tím pádem vznikla celá řada více či méně zdařilých napodobenin, není nijak překvapivý. Ne všichni však asi ví, že jednu z nich vyvinulo české studio Turbo. Jednalo se o freewarovku Worms Realtime a byl to naprostý úlet. Jak už název napovídá, celá hra se odehrávala v reálném čase, což byla v případě Wormů skutečnost neobvyklá, avšak veskrze pozitivní.

Takhle to vypadalo.

RTčka byly maximálně jednoduchá hra. Přes klasická dialogová okna se navolily počty hráčů, zbraně a další parametry, všichni tři jsme se skrčili u jedné klávesnice a jelo se. Mezi naše nejoblíbenější pařby patřilo "Na férovku s magnumkama" nebo "Zabij si své CPUčko". Naopak nejvíc jsem nesnášel, když měli moji protihráči v základní výbavě Homing Missiles. Zejména J.K. byl v jejich používání mistr, dával mi pořádnou čočku a ještě to doprovázel neuvěřitelně dementním smíchem, který mě vytáčel snad ještě víc než to, že jsem prohrával.

Na těchto Wormech byla unikátní ještě jedna věc, dabing. Červíci každý úspěch či selhání doprovázeli hláškami, z nichž některé se staly již legendární. Například šohajovo: "Hej, chalani, vemte bandu a poďte na kašu!" nebo papežovo: "Nebojte, jenom vás pokřtím!" Nejlepší byl ale stejně celebrindal: "Sračky, sračky, nic než sračky!", "Doprdele, já nemám nohuuu, já nemám nohuuu!" nebo "Aáááá, jsem úplně všude, všude kolem!" Ve spojení s fistulkami červíků a potoky krve na monitoru to znělo neuvěřitelně vtipně. Jak na to tady tak vzpomínám, asi si to znovu stáhnu.

Druhou hrou, kterou bych rád vzpomněl, je Driver. V porovnání s GTA XVIII nebo nevimkolik se i tento kousek může jevit poněkud jednoduše. Nedalo se vylézt z auta, jenom se jezdilo. Přesto byl pro nás nekonečným zdrojem zábavy. Když nad tím přemýšlím, někdy prostě platí, že čím jednodušší, tím lepší. U Drivera jsme se dokonce ani nezdržovali s kampaní, naším cílem bylo pouze z úvodní pozice v L.A. dojet na konec ulice a zpět. Podmínkou byl permanentní plný plyn a žádné ohledy na cokoliv.

Pro ilustraci.

Paradoxní na těchto misích byla skutečnost, že největší problém nebyli ani zdaleka poldové, leč jeden druh řidičů, které jsme soukromě nazývali sváteční. Typický sváteční řidič řídil typicky amerického kombíka a dělal všechno jiné než to, co člověk v danou chvíli čekal. Představte si, řítíte se stotřicítkou v centru města, za zády máte smečku rozzuřených švestek a blížíte se ke křižovatce. Volná dráha před vámi, není důvod k úpravě směru. Najednou se do vašeho zorného pole začne z vedlejší ulice pomalu sunout kombík. O další dvě desetiny sekundy později už víte, že srážka je nevyhnutelná. Uplyne další sekunda a máte auto na sračku. A dál se do vás strefují cajti. FFFFUUUUUUU!!!

Žádné komentáře:

Okomentovat