pondělí 28. října 2013

Rok 1938 nás ovlivňuje dosud

Při příležitosti nejvýznamnějšího státního svátku, Dne vzniku Republiky československé, se nemohu ubránit jisté formě smutku nad tím, že jsme se do této chvíle jako národ nedokázali vyrovnat s traumaty 20. století. Každé další volby mě utvrzují v názoru, že je naše společnost nedospělá a navíc si ani nedokážu představit, co by se muselo stát, aby se tento neutěšený stav změnil. V současnosti u nás funguje model "my a oni". Můžeme se podívat do jakékoli internetové diskuze a když říkám jakékoli, myslím tím jakékoli. I v diskuzích pod zdánlivě naprosto nepolitickými články páchne tato stoka. My jsme ti obyčejní lidé, my jsme ti utlačovaní, my jsme ti slušní, my jsme ti okrádaní. Oni jsou ti gauneři, oni jsou ti zloději, oni jsou ti kmotři, oni přivedli republiku na buben. Mezi lidem a politickou reprezentací leží nepřekonatelná propast. Samozřejmě se nechci naší politické scény zastávat, to by mě ve snu nenapadlo. Chci si jen položit otázku. Bylo tomu tak vždy?

Nebylo. Existuje jedno období v moderních dějinách českého a slovenského národa, kdy to bylo úplně jinak. Tehdy se společnost nedělila na chudé a bohaté, komunisty a liberály, obyčejné lidi a politiky, dokonce se potlačilo i dělení na Čechy a Slováky. Jakékoli osobní zájmy se zdály malicherné, majetek byl zbytečný, veřejné funkce znamenaly závazek. Nebylo "my a oni". Byli jsme jen my. Snad nikdy předtím a určitě nikdy potom nebyl národ tak jednotný ve své ochotě bojovat za společnou věc. Nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme! Pravda vítězí! 

Ilustrační foto

Byla to osudová chvíle. Národ, kterému byla správa vlastních záležitostí v podstatě darována spojenci z první války, se mohl konečně zasloužit o vlastní samostatnost, bojovat o právo na místo v mapě Evropy a třeba prohrát, ale v každém případě složit maturitu, morálně dospět. Nemá smysl se tady pouštět do spekulací o dalším vývoji situace v případě odmítnutí Mnichovského diktátu. Na takové dohady je v rovnici příliš mnoho neznámých. Následující věci jsou však jisté:

1) Prezident Beneš neměl žádný mandát k přijetí Hitlerových požadavků. Netvrdím, že byl v jednoduché situaci. Avšak právě proto, že situace byla na možnosti jakéhokoli jednotlivce příliš složitá, měl jednat v mantinelech svých pravomocí a jako demokraticky zvolený zástupce lidu splnit jeho vůli. Překročením svých pravomocí na sebe vzal příliš velkou odpovědnost.

2) Příjetím Mnichova bylo národu sděleno toto: "Vy, tedy plebs, si sice myslíte, že si v demokracii vládnete sami, avšak ve skutečnosti vládneme my, politici. A nám jsou vaše postoje úplně jedno, stejně si uděláme, co chceme. Měli byste konečně pochopit, že o věci veřejné se nemá cenu zajímat. Nadávejte si v hospodách a starejte se o sebe, to vám stačí."

Model "my a oni" spatřil světlo světa. Budeme potřebovat další smrtelnou hrozbu, abychom ho překonali?




Žádné komentáře:

Okomentovat